Re: Vlastní a nevlastní

Ahoj, děkuji za povzbudivá slova. Chci ještě jen napsat, že ses mě rozhodně ničím nedotkla - myslím, že už jsem tak daleko, abych nejen neměla problém zvěřejňovat svoji orientaci (i když to na potkání nevyprávím každému) a zároveň nebyla moc choulostivá... mnohá slova, která by mi mohla ublížit, jsou jen projevem neznalosti nebo vlastních strachů toho dotyčného - vždyť proto se také nepřátelským reakcím vůči homosexuálům říká "homofobie". A vůbec nejlepší je dělat si ze sebe trochu srandu: např. si říkáme: vybereme si tenhle odstín barvy na zeď, je takovej teplej... hm, ale to u nás bude už fakt přetopeno apod. Asi se teď moc chválím, ale jsem optimistická: nesetkala jsem se s nějakou velikou diskriminací, nebo mám pocit, že s tou existující se určitým způsobem vyrovnávám a nějak se k ní stavím: třeba jen tím, že se nekrčím a neděsím, že by se to o mně mohl někdo dozvědět. Uvidíme, jak mi můj optimismus vydrží, až se s nějakou diskriminací setká Kryštof, protože on si nás nevybral a jako každá matka nechci vidět, že by mu někdo ubližoval.