Už bylo snad všechno řečeno...

Jste úžasná, Vy i Váš muž a strašlivě Vám fandím. Přeji Vám, aby tohle byl poslední problém Vašeho života, který Vás potkal.
Chápu i postoj Vašic rodičů. Ne, nechápu, ale chápu, co k němu vede. Život na malém městě je jiný. Není co dělat, všichni se v podstatě znají a tím pádem se řeší jenom vzájemné vztahy, problémy, úspěchy a pády více či méně známých. To, co jste se s mužem rozhodli udělat muselo absolutně nabourat celý ten maloměstský koloběh drbů a pomluv a byl, je a vždycky bude vhodným tématem k řešení. A nikdo z nás nechce být (ani mít své děti) 24 hodin denně středem řečí...
Další věc je, že mnozí rodiče (mám pocit, že snad všichni kromě mé mámy) mají přesnou představu o tom, jak se jejich dítě/dcera vdá za mladého inteligetního muže, porodí mu dvě krásné zdrávé děti (pokud možno ještě páreček) a budou spolu šťastni až do smrti... A vy jste jim tuto idylickou představu totálně zničila...
Nechci tím vaše rodiče nijak hájit, nesohlasím s nimi a můj názor je "jejich škoda, až si uvědomí, o co přicházejí, bude už možná pozdě", ale bohužel to znám a přesně vím, o co jde. Plánujeme s přítelem časem také adopci, jeho rodina žije na malém měste (spíš na vesnici) a už teď mohu s naprostou jistotou říct, kdo toto naše rozhodnutí nestráví. Ale je mi to jedno. Jsem rozhodnutá žít svůj život tak, jak uznám za vhodné a ne tak, jak mi bude někdo diktovat a příběhy jako je ten Váš mne jenom utvrzují v tom, že je to to nejlepší, co mohu udělat.
Přeji Vám hodně štestí!