Musím se pousmát

když čtu tvůj příspěvek Lin,

jako bych viděla sebe v době, kdy jsem ještě neměla děti. Není to tak dlouho - staršímu je teď 2 roky a mladší 5 měsíců. Taky jsem měla "naprosto jasno " co budu a nebudu dělat a co moje dítě bude a nebude potřebovat...
A opravdu - skutečnost je úplně jiná... Omlouvám se vám, maminky, že jsem vás odsuzovala za to, když necháte dítě před usnutím chvilku plakat, za to, že se vám dítě začne z ničeho nic vztekat v obchodě, za to, že neumíte přijít včas a nevím za co všechno ještě:-)

Co nejhoršího, taky jsem byla přesvědčená, že budu s dětma doma celou mateřskou a nejlépe i dýl. Chtěla jsem dokonce dělat domácí školu...
a stalo se, že když byl kluk 5 měsíců starý, musela jsem do práce. Těch slz a těch výčitek!!! A to přesto, že jsem měla chlapečka celou dobu, i v tý práci, u sebe. Prostě jsem nebyla ta maminka, jak jsem si to malovala - 100% úvazek pro dítě. Ale jak už tu někdo psal, život je plný kompromisů, které kolikrát opravdu člověk nedělá rád. Teď mám ještě holčičku a už jsem opravdu ta 100% mamka, ale jedno vím - nikdy neříkej nikdy . . .