Pozdě, ale přece :o)

Omlouvám se, přestala jsem sledovat diskusi, až teď jsem se k ní znovu dostala.
Zkusím to nějak shrnout:
1) Samozřejmě nevím, kdo koho volí, pokud se mi nepochlubí. A i tak může lhát. :o) Myslela jsem to tak, že by mi vadila u dítěte inklinace ke zločinecké organizaci, kterou podle mého názoru KSČM je. Kdyby byl fašista, je to pro mne prašť jako uhoď. A jak zde někdo správně poznamenal, u těchto lidí se netřeba ptát, koho volí a komu fandí. Oni se s tím prezentují veřejně a dost nahlas. :o)
2) Otázka zodpovědnosti. Jistě, když bude můj syn v 15ti letech(teď jsou mu 4 a půl) chtít začít kouřit, je to jeho věc. Ode mně dostane informace. Mmch., zrovna tohle myslím moc nehrozí, jsem kuřák a syn nesnáší kouření, většina dětí z kuřáckých rodin (nemám na mysli rodiny sociálně nejslabších, které mají přece jen jiný styl života a jiný hodnotový žebříček) které znám jsou nekuřáci. :o) Ale to není rozhodující. Prostě zastávám názor, že můj úkol jako rodiče je ten, aby mi dítě důvěřovalo a bylo schopné/ochotné se mnou některé věci minimálně konzultovat. Jistě je to hodně odvislé od věku, když bude čtyřletý kluk chtít skákat z okna, neřeknu mu "skoč, ale zabiješ se", nýbrž mu v tom prostě zabráním. :o) Ale i v těch 4 letech jsou už věci, které si rozhodovat může a může nést i následky. Příklad - ptám se syna, co chce k večeři. On - samotnej kečup. Já - OK, můžeš mít samotný kečup, ale asi tě to nenasytí a může ti bejt špatně, tak se rozhodni sám.
A je na něm, jestli to riziko chce nést nebo ne. Co je hlad ví a jak to vypadá když je mu špatně taky. :o)