Když něco nejí...

U nás doma je to takto: vařím pestře, myslím, že jíst se má všechno. Větu: to nejím, neznám. Jí se všechno, kdo to nemá rád, nebude mít nic. Když dám např. na talíř zeleninu a holka řekne, že papriku nechce, nenutím. Nechce, její problém. Pak přijde kluk a slupne ji všechnu. Možná je v tom i psychologie. Když uvidí, že ji všichni jí a nikdo ji nenutí, časem na to přijde. A vskutku tuhle mě hlásila, že ve školce už jí papriku. Zatím to beru s rezervou.
Takže jsem se nesetkala snad ani s jedním jídlem, které by nechtěli. A to bych řekla, že ve školce vaří líp, než doma. Takže potom nemám strach, že by ve školce nejedli. Holka někdy nedojídá, ale to neřeším, je mladší. Kluk je naopak vysavač, ten si prý pravidelně nechává přidat.
My s dětma při čtení jídelníčku spíš slintáme... :-)