Re: Dětský pláč

Ono se to hezky čte, že plakající miminko je lepší než to tiché, ale mě Přemečkův pláč stresoval natolik, že jsem byla v prvních 3 měsících úplně psychicky vyřízená. Doslova jsem se děsila každého probuzení, protože mi bylo jasné, že následné uspávání po říhnutí bude jedno velké drama. Hlavně v noci, kdy jsem ho houpala v náručí klidně i 1,5h jen aby neplalal a v klidu usnul. Po těch třech měsících díky manželovu zásahu, který trval jen několik dní ( vyhnal mě z pokoje, nechal malého plakat v postýlce a sám ho kontroloval )se naučil usínat bez řevu a bez houpání.
Přes den byl zvyklý usínat v kočárku ( samozřejmě za vydatného houpání )a až kolem 7. měsíce začal usínat sám v postýlce i přes den.
Někdo by možná mohl podoktnout - že se jí chtělo -. Mě se chtělo, protože díky houpání skoro neplakal a já jsem nebyla tak vystresovaná.