Re: reflux

Gabi, jednoduše stejně. Jendak teda mám děti vzteklý, ale na ulici obvykle moc nevyvádí. Navíc už automaticky předcházím konfliktním situacím - tj. radši myslím dopředu jak dítě nenaštvat nebo spíš nedostat do situace, kdy něco chce až se vzteká, než se pak nervit. Jednak reflux je spíš o dětech do 2 let, takže starší šestiletý syn se sice vzteká, ale už nezvrací. Teda výjimečně jo, ale třeba jednou do roka, on se jim ten jícnový svěrač věkem zpevní. Tohle je problém spíš u miminek. O těch byl taky článek. Mladší syn je takové zlatíčko, je úplatný, takže když mu třeba něco chci sebrat, tak stačí nabídnout něco jiného a jde to bez řevu. Pak stačí pár zásad jako třeba: nepříjemné procedury dělat zásadně před jídlem (nedávno kapky do oka - prostě když je ty 3 hodiny po jídle, tak řev chvíli zvládne). No a když se rozjede, tak do koupelny a šplích. A přiznám se, že už byl asi dvakrát vyloženě osprchovaný vlažnou vodou v oblečení - to když nemohl přestat, začal blinkat, do toho to blinkané vdechoval a kašlal... Tak šel na pár vteřin pod sprchu (rozhodně ale ne studenou), hned se uklidnil a hned byl taky usušený a převlečený. Ale on je hodně klidný, moc si vystačí sám. A taky - máme byt přizpůsobený tak, aby de fakto bylo minimum míst, kam se dostane a odkud bych ho musela nutně vyhánět (třeba - máme ohrádkou zahrazenou kuchyň). A taky se bavím tím, jak všichni řeší spaní... Syn si jde do postele kdy chce, sám si lehne s dekou a usne. Přes den teď spí asi hodinu a večer usíná tak v devět - no a ráno je tak od 6 vzhůru. Sám si to určuje, na tomhle režimu (že si sám zalehne nebo ho uslého přeneseme) je asi od 6 měsíců a funguje to, neznám řvaní při usínání ani nekonečné konejšení. Ale to u něj bylo dané tak, že se hrozně vrtěl (to stále), strkal ze spaní nohy mezi sprušle a kvůli tomu ječel co 30 minut. Teď má na spaní velkou plochu a je to ideální. Se starším jsme se tedy zkoušeli dopracovat k tomu spaní v postýlce "na povel" = prostě po uložení, ale denodenní zblinkaná postel po 3 minutách pláče nás naučila, že u refluxáčků tohle prostě nefunguje. Jo a ještě něco jsem se naučila - že je lepší jít do konfliktu a pak ječouna pošplíchnout, než nejít do konfliktu, protože z toho pak roste opravdu vzteklost na n-tou - náš starší byl jednu domu hodně nestravitelné dítě :-))). Ale člověk pak už intuicí u druhého cítí, kdy je ta hranice co tvoří malé diktátory.