Re: Dětský pláč

Naprosto vím o čem je řeč.Vojta křičel už v porodnici,noci jsem prochodila s ním v náručí,ale nic nepomáhalo,skoro nespal a když usnul tak byla vizita,návštěvy a tak se vzbudil.Bylo to šílený,před odchodem domů když jsem ho oblékala,tak jsem byla ubrečená a zdeptaná a strašně vyděšená co s ním budu dělat.Kojení snad po hodině, za celý den spal tak hodinu po 10 minutách a jinak řval do té doby než dostal prso.Dudlík nemáme doteď, prostě odmítal.Přes město jsem jezdila úprkem dokuď spí,jinak by na mě snad volali sociálku.V noci to vcelku šlo,to jsme vstávali a kojili tak po 1,5-2hodinách.Nemít mamku v důchodu,tak jsme asi umřeli hlady a ve špíně :-).Déle než 2h spal až kolem 8.měsíce,těsně před svým rokem se sám odstavil,začal pít konečně Sunar a spát od 21:00 do 07:00 a je to teď pohoda.Rok to byly ale galeje a nervy na pochodu.Teď spí 1x denně 2hodiny a celou noc.Pozitivní je má hubená postava,ale to je vše.A kdo nezažil,opravdu neuvěří!Těhotné kamarádky stále říkaly-hlavně ať nemám taky Vojtu :-).Ale stojí to za to,teď je to mazel a pěknej rabiján :-)).Zdar a sílu všem!