Hodné mimi není zásluhou matky!

No jo, ale já jsem svého prvního syna taky měla pořád u sebe, spal s námi v posteli do roka a půl, nenechávali jsme ho brečet, nosili jsme ho, houpali, kojila jsem ho podle jeho potřeb, přesto pořád brečel, prostě to tak bylo, kdybychom se na hlavu stavěli..Někdy mi přijde, že ty, co mají hodné děti si myslí, že je to jejich zásluha, ale není, je to o povaze miminka. Druhé mimčo bylo tak hodné, že kdybych neměla zkušenost s tím prvním, možná bych se taky chlubila, jak jsem ho vychovala a jak jsem dobrá matka, že to s ním tak umím.