Re: macešce

Byla jsem taky taková - idealistická.
Do určité míry jsou to všichni mladí, ale...

Z dnešního hlediska mi připadá, když si dovolím trochu filosofie, že jsou dvě kategorie mladých lidí. Jedna jako kdyby už přicházela na svět s určitou protřelostí, nedělá jí problémy "přežít" jak to tam chodí - nestálost a zrady přátel, neštastnou lásku, mnohdy nepěkné mezilidské vztahy,

A ta druhá kategorie jako kdyby se narodila s růžovými brýlemi, které sveřepě a dlouho odmítá sundat. Až hooodně bolesti a zklamání je k tomu přiměje, ale často na úkor citlivosti - otupí a vnitřně se obrní, aby přežili v dnešním světě.

Co je správné - člověk, který umí "proplouvat" nebo "spravedlivý idealista".
Kdysi jsem si myslela, že idealista, ale dneska zdaleka nevím. Co když ti "protřelí" přicházejí na svět už s podvědomou znalostí toho, jak to "na světě chodí".

A trochu esoteriky, ať věří kdo chce - jsou prý duše "zkušené" co prožily na zemi mnoho životů, a jsou duše "nováčci". Někdy mi přijde, že to i tak odpovídá - idealista chce změnit svět, udělat ho takovým, jaký si ho vysnil. A realista se o to nepokouší, protože zná marnost svého snažení. Místo toho v rámci možností v tomto systému žije a proplouvá.

Já jsem třeba Beran - začátek horoskopu, můj muž Ryba - znamení uzavírající cyklus. A přijde mi, že věci, které já těžko a za cenu životních kopanců "objevuji" on už dávno zná.

Synovi přeju, at o růžové brýle přijde co nejdřív a co nejmín bolestivým způsobem, ušetří mu to další životní zklamání. Musí prostě přijmout určité věci jako neměnné a necítit kvůli nim bolest. Nevcitovat se empaticky do každého, protože na to prostě člověk nemá kapacitu. Naučit se do určité míry tvrdosti atd. atd...
Ale je jen na něm, jak to pochopí a zpracuje.