Re:

ani nevím, ejstli se mi chce brečet nebo smát...když člověk narazí na podobné osudy ... chtěla jsem tuhle s tátou "vyčistit stůl" a upřímně jsem mu vyklopila čím mne zraˇˇnují, trápí atd. Třeba jsem ho prosila o pouhý respekt k tomu, že někdo má jiné názory na životní priority než on, že to mi bude stačit. Dozvěděla jsem se věci... Prý se mi celý život snaží být důvěrníkem a naslouchat mi, ale on to vyhodnocuje a prostě bohužel mu všechno co říkám vychází jako úplná blbost... Takže jsem tam kde jsem byla a chyba je ve mně, jejich výchova a přístup jsou prostě správné a bezchybné, ale já mám tu blbou vzpurnou povahu a cokoli mi říká, je to jak když hrách na stěnu hází. Ptala jsem se ho - a zkoušel jsi někdy ten přístup změnit? Když se ti hrách odráží od zdi, tu zeˇˇd třeba obejít, podlézt, přehodit? NEzkoušel, protože on má ten jediný správný přístup a na vině je ta blbá zeˇˇD, případně ten hrách a on to do nich jednou natluče.

MAcešku jejím dětem skoro závidím...chjo.