Držím pěstě......

Článek je velmi pěkně napsaný,doslova jsem ho zhltla..Mám dvě dcery,9 a 4,5 roků a také jsem se už zamyslela nad tím,jaké těžké chvíle nás dozajista čekají.Už teď v necelých devíti letech,mě má dcera naprasto odzbrojí.Máme spolu pěkný vztah,holčičky jsou obě šikovné a dělají nám radost...Samozřejmě umí pěkně zazlobit a neobejdeme se ani bez plácnutí....Ale argumenty,slovní sprcha při rozhovoru a dychtivost se kterou se starší dcera pouští se mnou do rádoby hádek,mě ujišťují v tom,že pokud příjdou problémy,nebudeme to mít s její hlavinkou lehké.Pro příklad uvádím minulý rozhovor: Žehlím...Mladší Karolínka si hraje s panenkami(nesmírně kramaří byt,který jsem uklidila a vyžehlit byla pomyslná tečka...)Terezka poskakuje po bytě,zpívá si dokola nesmyslný úryvek z njakého hitu.Poskakuje po celém bytě,kolem prkna,zhoupne se v rámech dveří,několikrát se zatočí....Napomenu ji....Nereaguje.... Opakuji... Nereaguje...Říkám si v duchu...Nebudu na ni řvát...máme volný den,nebudeme si ho kazit.Zavolám jí.Klidným hlasem povídám "Terezko,strašně mi vadí,jak poskakuješ.Nedělej to,nebo bude zbytečně zle.Pod náma bydlí lidi,nejde to,aby nás od rána poslouchali... Terez spustí: Ale mamko,já jsem dítě,já potřebuju pohyb,venku prší,tak co mám dělat.Měla bys být ráda,že se hejbu a nebudu tlustá jako teta Lenka...Větou o mé sestře mě naprosto odzbrojí.Odejde do pokojíku a je fakt,že skákat přestala.Přesto se cítím poražená...Má pravdu....Proč by si neskákala...Lidi co bydlí v bytovkách s tím musí trochu počítát,že děti jsou děti...Tak proto si říkám,co nás ještě čeká,až si bude hájit svoje pravdy....Maceško,skláním se před Tebou a přála bych si,abych měla tolik vnitřní síly jako Ty...Ještě víc si ale přeju,abych jí co nejméně potřebovala...S pozdravem, SARA