také řeším VÝCHOVA vs GENY

Ahoj Maceško.
Začínáme si doma povídat o adopci dítěte. A řešíme i téma výchova a geny. Opravdu něco málo vím z teorie. Dítě si nese do života geny - v podobě temperamentu. My je vychováváme - lépe řečeno působíme na něj - a ono si utváři charakter. Charakter znamená to, jak jedná, jak se chová na venek... Jestli to můžu tak zjednodušeně ještě říct.
Výchova se "láme" s temperamentem. My budeme ukazovat vzorce chování, role. A např.co se týká agresivity, pokud bude dítě vrozeně impulzivní a my budem předvádět agresivní chování - dítě se bude hned nebo později, doma nebo jinde, chovat agresivně. No a nebo nebudeme agresivní....

Když naše Anička "zlobí", někdy jí to polopatě říkám (ne vdžycky): " mám tě ráda, ale nelíbí se mi, když tohle říkáš, takhle se chováš apod." Neplácáme jí a nejsme agresivní...
Jestli nás jednou "názorově opustí" (tak bych odhadla tu vaši situaci), pak doufám, že se zase vrátí, protože my jí máme rádi, jen se nám nelíbí, když...


No a k té adopci. Říkám si:
Stejně jsem jen člověk, co když se někdy neudržím a probudím v adoptovaném dítěti TŘEBA agresi.
Už nejde jen o mne a manžela, ale také o naši dceru.
Protože nejsme z Prahy, budem čekat tak dlouho na adopci miminka, že bude mezi dcerou a miminem velký věkový rozdíl - možná si spolu ani nebudou hrát.
Když přijmeme starší dítě, bude poznamenané problémy z kojeneckého - dětského domova.
Nehceme jen být čtyři, nechceme jen pro dceru "něco" na hraní, chceme i někomu pomoci, ale možná nám chybí sebedůvěra.
Můžete třeba poradit nějaký server, kde píší rodiče, kteří už doma děti mají. Kde píší lidé, kteří jen o adopci přemýšlejí. Děkuju