pro macešku
cítím z tohoto i z toho předchozího příspěvku Maceško, jak hodně vás to zasáhlo a to i přesto, že jste s tím počítali a snažili se být maximálně tolerantní....Pro mě je to důkaz, že je to pro vás opravdu vaše dítě, nic náhradního, nic jenom naooko - a to je přece úžasné, plníte svoji roli rodičovskou i lidskou na maximum. Kdyby existoval recept, jak zvládnout geny a výchovu, a to u všech forem rodičovství - tak to byla úleva - teda myslím pro rodiče. Ale nic takového není a nebude a v mnoha rodinách je dospívání malér a mnohdy se vztahy už nikdy neupraví, pár jich znám. Ani na to není recept - a podle mě se nedá vůbec vytipovat nějaké pravidlo pro vlastní a nevlastní děti,
možná u těch přijatých je riziko konfliktu větší, ale uvést přesné důvody lze taky jenom stěží, ať už je pojmenujeme geny, temprament, výchova, přehnané nároky aj.
Taky mě něco čeká s osvojeným synem, co já vím co. Snažím se to brát, tak jak to přichází, ale nedělám si iluze, že to bude vždy selanka a taky vím, že to bude bolet a nebude mi to jedno. Snažíme se ale přijímat tu naši cestu, tak jak
se klikatí, a jít tím směrem, který nám připadá nejlepší. A za to, že na cestě jde s námi náš syn - ať už se jednou oddělí nebo se - jsme hrozně rádi...
Odpovědět