Svědomí bolí

Ahoj Maceško, ten Tvůj článek jsem si četla několikrát. Ne snad že bych nepochopila podstatu napoprvé, ale proto, že už delší dobu přesvědčuji svůj mozek, aby si začal konečně rozumět s mou dušičkou a naopak. Porodila jsem dva kluky. Je mezi nimi 2,5 roku rozdíl. Ten starší nebyl nikdy příliš zodpovědný, pořádný, no a když se vyučil kuchařem a začal pracovat, zachutnal mu alkohol. Mladší syn byl celkem pořádný, puntičkář a k alkoholu vztah nemá. Já si dám příležitostně decku bílého, ale jen při oslavách, jinak nepiju vůbec, nekouřím a nikdy jsem nezkoušela žádné drogy. Vychovávala jsem je oba stejně, mají jednoho otce, tak proč je každý jiný? Starší syn řeší každý problémy alkoholem, mladší je rozvážný a z problémů se "vykecává". Dorazí vždycky za mnou, nebo za svými nevlastními sourozenci, kteří od malička žili s námi. Mozek mně říká, že jsem nikde chybu neudělala, ale dušička soustavně otravuje a nechce mě nechat v klidu. Jsem moc ráda, že se TADY můžu o těchto svých starostech otevřeně bavit. Díky Dadka