Adoptovali jsme chlapecka

Martinka jsme adoptovali ,kdyz mu bylo sedm mesicu.Dnes je mu devet a pul! Sarinka se nam narodila 17 mesicu po adopci..... milujeme je oba.Bylo to nejlepsi rozhodnuti,ktere jsme s manzelem spolecne ucinili.Samozrejme vidime v Sarince geny po nas a podobu.Ale z Martinka mame stejnou radost.Nekteri lide jsou prekvapeni,ze neni biologicky nas! Ze je podobny muzovi,tak to nas i Martinka tesi.O adopci vi,davam mu stejnou lasku a pozornost jako male.Denne se mazlime a povidame,nikdy nezapomenu po poprani dobre noci mu rict jak ho mam rada a jak jsme radi ,ze je nas. Nevim co budoucnost prinese,zatim si uzivam materstvi jako matka dvou deti,s kterymi nemam zadne problemy s chovanim. Jako verici je oba ucime tez moralnim zakonum, dochazi do krestanske skoly.Verim,ze to ma ne velky vliv.Rikame mu,ze se pro nas narodil.Pan Buh nam ho dal.To je tedy moje zkusenost.Macesko,preju Vam plno sil,trpelivosti, viry a nadeje!