Dlouho se tu nikdo nepohádal na téma spaní...

já to mám taky tak - jeden večer usne úplně v pohodě u zpívání a hlazení, většinou sice v naší posteli, ale někdy vezme na milost i tu svoji (kterou momentálně příšerně bojkotuje) a druhý večer nezabere ani klasické usínání u kojení... metoda nechat vyvztekat taky nezabírá (hlavně si nějaké vyřvávávní nemůžeme dovolit z toho důvodu, že manžel brzo ráno vstává do práce - musí jezdit autem - což je dost vážný důvod, proč chci aby byl vyspaný a odpočatý, a proč jsem to já kdo k dítěti v noci vstává) - pokud tak náhodou usne, tak se stejně za noc 3x vzbudí...
Asi tu budu trochu reagovat na předešlou diskusi, ale tam už nemělo moc smysl se zapojovat, protože příspěvky se pod článkem přestaly zobrazovat...
Taky jsme cca do půl roku spali a usínali nádherně a od té doby bojujeme... můžu se na hlavu stavět a zkoušet všechno možné (o rituálech ani nemluvě), ale moje dítě žádné příručky nečetlo a tak neví, že ve svém věku (1rok) už by měl spát celou noc.
Píšu jen proto, že chci říct, že každé dítě je jiné,zabírá na něj něco jiného, u každého to chodí jinak, a já jsem ráda, že si tu můžu přečíst, že má někdo podobné "problémy" jako já - ne ze škodolibosti, ale abych se uklidnila, že nedělám něco špatně, protože jinak by to se mnou muselo dělat špatně dalších x matek.
A nevím proč by se kvůli tomu tady měli maminky hádat a dokazovat si, že jejich metoda je ta jediná správná. A nebo - když mají doma krásné spavé děti - si myslet, že maminky nespavců to dělají špatně.
Na závěr jeden dotaz do pranice - od kdy dávat mimču polštář pod hlavu?