mám tu samou zkušenost

Jíťo, tak to jsem ráda, že konečně čtu do puntíku, že někdo prožívá to samé co já. Už jsem tu psala příspěvek na jiné téma, takže možná už víš, že naší Evičce je teď 10 měsíců. Když byla ale tam malá jako tvoje děcko, prožívala jsem úplně to samé co ty. Přes den jsem měla mlíka dost a jak se blížil večer, tak ho ubývalo. Pak večer jsem měla dojem, že Evička má hlad a že jí mlíko nestačí. Když jsem jí chtěla přikrmit umělým mlíkem - tak to vůbec nechtěla. Jak tady někdo radí odsávání - to jsem taky zkusila, ale pak jsem měla mlíka ještě méně (odsávání nikdy nebyla má pakreta a prostě u mě nefunguje).
Jak jsem to vyřešila? Zjistila jsem, že ne vždycky byl pláč kvůli hladu. Někdy si prostě miminko potřebuje poplakat, protože toho na něj bylo za den moc. Někdy to bylo bolení bříška. Navíc Evička si možná subjektivně myslela, že tam nějaký hlad je, ale objektivně přibírala a to víc než krásně.
Tyhle obavy u mě trvaly první dva měsíce až do chvíle, kdy manžel pořídil fotky z vánoc, kde je Evička nahatá. Když jsem se na ně podívala, bylo mi jasné, že takovéhle vypasené dítě nemůže trpět nedostatkem potravy. Od té doby, i když jsem měla pocit, že mám málo mlíka - podívala jsem se na ty fotky a pak i v reálu na Eviččino vypasené břicho a tím jsem se vždycky uklidnila.
Neznám moc lidí, kteří by o sobě aspon občas nepochybovali, pokud jde o kojení. Tak je to asi normální.
Tak good luck...