co s tím?

Alenko, já mám podobnou zkušenost. Naše Evička spala do 5-ti měsíců jako andílek. Občas kňourla, ale žádný moc velký řev. Je pravda, že jsem jí občas nechala chvilku kňourat (5 minut) a nechodila k ní na každé zavrtění. Pak se to změnilo a začala se budit třeba 3x za noc - s usínáním naštěstí problém nebyl. Začaly jí růst zoubky a to jsem chápala, že jí to trápí. Tak to neřeším. Čím byla starší, tak tím jsem měla větší strach z usínání. Nicméně jsem dodržovala od narození stále stejný režim - vykoupat, nakojit a spinkat. Pak se k tomu přidalo kašička - vykoupat - nakojit a spinkat. Občas to Evička zkouší - třeba najednou začne v posteli řádit jako drak a tváří se, že je pravé poledne. Nic na to neberu ohled - nechámi jí malou chvilinku (ale opravdu velmi krátce, aby se nerozdováděla - to by byl konec) a zpátky k prsu. Pokud už nechce kojit, tak jí čapnu a dám jí do postýlky. Většinou začne okamžitě řičet jako by jí na nože brali. Nenechám se vyvést z míry, zamávám jí, dám jí dobrou noc a jdu si po svých.
Opravdu jsem se velmi snažila, aby usínání fungovalo, protože potřebuji mít večery pro sebe a manžela abych nabrala energii na další den.
Byla to ale práce od narození a v podstatě jsem z těch kolejí nevybočila. Nenechávala jsem děcko vyřvat - když slyším, že jí něco trápí, tak k ní vždycky jdu. Když je to ale pláč z únavy nebo ze vzteku, tak v našem případě nemá smysl s tím cokoliv dělat, protože to nepomáhá - jen se to zhorší. Prostě je nejlepší počkat, až děcko znovu zabere. U nás je to pláč v řádu minut.
Co jsem ale zjistila, že když byla nemocná a víc se chovala, usínala při kojení apod. tak pak se to trochu zhoršilo a dožadovala se více. Tak jsem se musela malinko překonávat, abych na ten vzteklý řev nereagovala - to se vztekala třeba 10 minut. Dokážu si velmi živě představit, co se asi stane, když miminko je zvyklé usínat měsíce v náruči nebo společně v posteli s maminkou a najednou po něm někdo chce aby usínalo samo ve své postýlce - to musí být "maso".
Držím Vám palce. Určitě se budete muset trochu přemáhat, abyste vydržela pár minut brečení, ale Vy už určitě sama poznáte, o jaký druh pláče jde a kdy Vás dcerka skutečně potřebuje a kdy je lepší nechat ji chvilku plakat.