Re: Taky tak

Myslím, že u každého mimča je to opravdu jinak. Moje první dcera (nyní 5-ti letá) s námi spala skoro do 3 let. Zkusili jsme všechno možné, ale nakonec, aby byl klid, jsem rezignovala a nechala jí u nás v posteli. Koneckonců bylo to pohodlné...večer přečíst pohádku, zazpívat ukolébavku a ona spinkala jako andílek od 1 roku až do 8 do rána...tak proč se šponovat a rvát jí do postýlky, že ?

No a naše druhá princezna (nyní 15 měsíců) ? Od 9 měsíců chce svůj klid, spí sama ve své postýlce v dětském pokoji. Ano, je to dítě, které položím do postýlky, pohladím, dám dudu a ona dělá to své "haíí", zavře oči a spí, ale.....za noc se tak 2-4x probudí a pláče, no někdy řve jako tygr. Pak musím vstát, pohladit, najít zahozený dudlík, někdy houpat a konejšit, někdy chovat a zpívat, nikdy to není stejné. Pak jí zase musím položit do její postýlky. Vzít jí k nám,tak se probere a začne nám dloubat oči, čistit noc a tahat za uši. Většinou tedy opět usne, samozřejmě pokud to nejsou zuby nebo nám neproteče plínka a podobné komplikace. Spánek celou noc, ačkoliv už nekojíme je pro mě fakt sladká hudba budoucnosti.
Tak co je lepší ? Nevím. Nezbývá než vydržet, časem to přejde a možná budu ještě s láskou vzpomínat na ty dětské oči, které se na mě tak smějí a na ty malé ručky,které se ke mě v noci natahují a na to volání:...máma, op (přeloženo: mámo, hop z postýlky)