Re: co s tím?

Už je to deset let, ale náš kluk, první, prostě brečel klidně 3 hodiny každý večer a to ještě v tónině, která se nedala vydržet. Bydlíme v činžáku v 1+1 takže to byl opravdu problém. Navíc jsme neměli nikoho, kdo by poradil.

Tím to neskončilo, naučil se (jakmile stál na svých) se vytáhnout z postýlky (v dolní poloze) a pak rovnou dolů (nejlépe po hlavě). Tím dětská postýlka skončila a začal spát v normální. Jenže tam nevydržel ani pár vteřin a už se stěhoval do naší.

Uspávání pak často vypadalo tak, že jsme ho museli v posteli násilím udržet.

To trvalo tak do 5 let... V té době jsme už ale věděli, že je dost těžkej LMĎáček, že má dokonce konkrétní neurologický nález (asi z porodu, kdy ho nechali 3/4 hodiny v manželce během její narkózy při císaři... - nezajistili snížení tlaku před začátkem narkózy a pak museli čekat).