14.11.2007 9:55:24 Dara
Re: Domácí násilí
Moje máma si v poslední době hodně nenápadně a jakoby mezi řečí stěžuje na to, že jí můj táta fyzicky napadal nebo napadá. Matka je bohužel kvartální alkoholička, neví si s alkoholem rady, neumí s tím přestat, během života byla několikrát na ambulantní léčbě, ale vydržela bez alkoholu vždy jen maximálně pár měsíců. Vím, jak se chová, pokud je na mol, je to nápor na nervy pro všechny v jejím okolí.
Celkem si dovedu představit, že tátovi ruply nervy a bohužel jí asi fyzicky napadl, možná se to opakovalo nebo opakuje. Nevím si s tím rady, jeho odsuzuju za to násilí (není to typický násilník, nás děti nikdy nebil a během mého života s rodiči taky žádné násilí z jeho strany na mámě páchané neylo) a mámin alkoholismus deptá celou rodinu. Vždy několik týdnů nepije vůbec, je vzorná matka a manželka, potom se jí něco převrátí v hlavě a změní se v nechutnou, nonstop opilou stvůru, která je nebezpečná sobě i ostatním. Léčit se odmítá, že to nepotřebuje.
Pokud ji otec bije, je to všechno začarovanej kruh. Vůbec si neumím představit, že bych se o tom s tátou měla bavit, nevím, co mám dělat, jak jim pomoci. Rozhodně to nechci nechat být a dělat jako že nic. Mí rodiče jsou vlastně oba dva vzájemně obětmi domácího násilí, i agresory. Je to fakt smutné, když člověk vidí, jak jeho rodiče k stáru dopadli. V době mého dětství a dospívání nic takového doma nebylo.
Odpovědět