Co je to "domácí násilí"?

Definujme tedy domácí násilí jako násilí jakéhokoliv druhu, které je pácháno jedním z partnerů ve společné domácnosti. Jeho obětí bývá zásadně partner agresora, velice často jejich děti, ale také například staří lidé, kteří žijí s agresorem pod jednou střechou. Ano, opravdu jsem napsala "partner", nikoliv "manžel" či "druh", protože agresorem může být i žena nebo jeden z partnerů v homosexuálním vztahu. Je jedním z oblíbených mýtů, jimiž veřejnost ospravedlňuje svůj nezájem o problém domácího násilí, že jeho obětí jsou pouze slabé ženy, které se neumí bránit; takové ty neslané nemastné slepice, co jim prostě není pomoci. Nikoliv. Obětí domácího násilí jsou ženy i muži všech sociálních, věkových, ekonomických a profesních skupin. Obětí se může stát stejně tak žena v domácnosti, jako manažerka velkého peněžního ústavu. Stejně tak dlaždič, jako doktor.

Již jsem uvedla, že pod pojem domácího násilí spadá násilí jakéhokoliv charakteru. Pojďme si popsat alespoň to nejčastější. Samozřejmě, že níže uvedené případy pro větší názornost a snadnější pochopení ukazují pouze vyhraněné formy jednotlivých druhů násilí a jejich extrémní případy.

Pozor, třeba se ukáže, že ani vy na tom nejste tak dobře, jak jste si mysleli/y…

Fyzické násilí

Paní F. je 35 let a je vdaná za svého muže 12 let. Již dva roky po svatbě začal pít, protože se mu nedařilo v práci. Po návratu z hospody byl hrubý, vyhrožoval násilím a nadával. Postupně se situace zhoršovala. Začaly padat facky, poté rány do hlavy a nyní je situace taková, že každý týden minimálně dvakrát přichází manžel paní F. z hospody pozdě v noci a je velice brutální. Pokud se paní F. nepodaří utéci do pokoje, kde se i s dvěma dětmi zamkne, manžel ji bije, když paní F. upadne, kope jí do zad, břicha a hlavy. Paní F. dvakrát upadla do bezvědomí, několikrát musela vyhledat pomoc lékaře, ale neřekla mu, od čeho její zranění pochází. Manžel se jí za útoky už ani neomlouvá, naopak jí vyhrožuje, že jestli někomu jenom cekne o tom, co se děje, zabije ji.

Co je to fyzické násilí, to je asi jasné každému. Víte ale, jakou intenzitu musí mít fyzický útok agresora, abyste mohli tvrdit, že jste obětí domácího násilí? I pouhá facka je domácím násilím, když je uštědřována opakovaně, například jako trest za špatně vyžehlené košile nebo pozdní návrat domů. Mnozí z nás jistě ví o nějaké domácnosti, kde si manžel ženu "prostě srovná". Jenže známe i případy tak brutálního fyzického útoku, jaký si běžný člověk vůbec nemůže s partnerským životem spojovat. Existují případy, kdy muž ženě rozřeže nohy a ruce a přinutí ji, aby si rány šila sama, s tím, že ji nepustí k lékaři. Rány sekerou, pálení ohněm, kyselinami, jedy... i to je domácí násilí. Násilí, které často začíná jako obyčejná facka, která je dle mnoha lidí soukromou věcí, která se prý týká pouze rodiny a nikomu jinému do toho nic není.

Psychické násilí

Panu D. je 59 let a je to bývalý profesionální voják. Žije se svou ženou, paní E. na malém městě. Pan D. byl vždycky přísný, ale od té doby, co odešel do penze, má naprosto nepřiměřené nároky, požaduje jídlo na stole na vteřiny přesně, srovnané hrnky podle velikosti, prádlo v dokonalých komíncích. Za všechny prohřešky proti tomuto drilu svou ženu trestá tím, že o ní všude vypráví, že je neschopná, nemluví s ní, vše rozhází, aby to musela znovu udělat "pořádně". V poslední době se u pana D. začal objevovat stihomam. Pan D. spí s legálně drženou pistolí pod polštářem, vyhrožuje paní E., že jestli na něj donáší, tak ji zastřelí. Paní E. se z neustálého napětí začíná rozpadat osobnost. Pochybuje o sobě a začíná vidět za vším manželovy imaginární nepřátele.

Psychické násilí, psychické týrání, i to je součástí domácího násilí. O čem mluvím? Urážky, které mají za cíl srážet sebevědomí oběti, zakazování styku s přáteli, s rodinou, zákaz chození do zaměstnání, bojkot a zakazování koníčků, vyhrožování, zastrašování, vydírání, extrémní žárlivost, pokusy o totální ovládnutí života oběti. Agresor se tím vším často snaží dosáhnout kontroly nad životem oběti, která je mu často vydána na milost či nemilost, protože je odříznuta od všech možností pomoci nebo úniku. Agresor také často svou oběť sráží a zesměšňuje, protože si tak vytváří falešný obraz o své vlastní velikosti a dokonalosti. Zde, více než kde jinde, platí rčení, že domácí násilí začíná tím, že jde o důstojnost oběti.

Sexuální násilí

Slečně M. je 25 let a žije rok a půl se svým přítelem u něj v bytě. Před třemi měsíci přivedl přítel domů svého kolegu z práce s tím, že si může jeho přítelkyni na noc vypůjčit, pokud se on sám bude moci dívat. Kolega z práce slečnu M. znásilnil. Od té doby dochází k nim domů asi jednou za 14 dní a pokaždé se odehraje to samé. Slečna M. propadla hluboké depresi, chce spáchat sebevraždu, od přítele odejít nechce, protože si myslí, že by se musela s hanbou vrátit k rodičům a ani si neumí představit, jak požádat o pomoc. Na pomoc se přišla ptát její kamarádka, které se slečna M. v záchvatu zoufalství svěřila.

Domácí násilí se projevuje i jako násilí sexuální. To zahrnuje například vynucování pohlavního styku a jiných sexuálních aktivit, které jsou oběti nepříjemné, vykonávání těchto praktik na oběti bez ohledu na její odpor. Toto násilí je často kombinováno s násilím fyzickým a psychickým a na oběť má zvláště devastující vliv.

Ekonomické násilí

Pan T. je bohatý podnikatel, který má veliký dům, několik automobilů a bazén. Je ovšem přesvědčen, že za vše, co má, vděčí své tvrdé práci a tomu, že se v mládí uměl bez mnoha věcí obejít a tak ušetřit. Své ženě, paní Z., která nepracuje a stará se o jejich tři malé děti, dává na domácnost čím dál tím méně peněz. Paní Z. musí dělat vše v domácnosti sama, nemá peníze na provoz úplně obyčejných věcí jako je například pračka. Tu manžel prodal se slovy: Valcha je levnější. Paní Z. vaří pro sebe a své děti z věcí, které musí pěstovat na zahradě, nebo nakupovat za minimum peněz. Pan T. nikdy doma nejí. Když paní Z. žádá o více peněz, třeba na nové oblečení pro děti, její manžel jí nadává, že je neschopná hospodyně a někdy ji i bije. Paní Z. nechce manžela opustit, protože ho jejich děti mají rády.

Co si má člověk představit pod pojmem ekonomické násilí? Je to takové jednání agresora, které směřuje k tomu, aby na něm byla jeho oběť ekonomicky závislá. Taková závislost oběti umožňuje agresorovi možnost, jak oběť ovládat. Zde mám na mysli například kontrolu veškerých financí v rodině, nucení k živoření pod hranicí únosného minima, ničení věcí a majetku oběti, zneužívání její platební karty a podobně.

Sociální násilí

Panu K. je 68 let, je částečně invalidní a žije se svou ženou asi 40 let. Jeho manželka mu dříve zakazovala chodit za přáteli do hospody, poté mu zakazovala chodit ven s tím, že jen utrácí peníze, což nebyla pravda. Panu K. teď manželka znemožňuje opouštět jeho pokoj tím, že mu bere jeho berle, bez kterých se pan K. nemůže pohybovat, zamyká ho v pokoji, pokud chce pan K. svůj pokojík opustit, odmítá mu dát jídlo, sebrala mu všechny jeho knihy, zamyká záchod a ukrývá klíče... Pan K. byl ve svém pokoji jednou zavřen bez přestávky tři týdny. O pomoc sám nežádá, stydí se. O tom, jak mu pomoci, se zajímají jeho děti.

Sociální násilí se úzce váže na násilí psychické a do jisté míry se s ním kryje. Toto násilí spočívá právě v odříznutí oběti od okolního světa například tím, že agresor donutí oběť přestat studovat, pracovat, vycházet z domu, telefonovat, ale třeba i sledovat televizi a poslouchat rádio. Tento druh násilí je zákeřný tím, že oběť, která byla dlouhodobě odříznuta od prostředí, ve kterém by mohla najít záchranu, už po jisté době tuto záchranu ani nehledá a často ji ani nevidí, nebo dokonce odmítá, když je jí nabídnuta.

Kde hledat pomoc a informace:

Autorka na www.rodina.cz/poradny provozuje právnickou poradnu o rodinném právu.