Re: těžké

Já jsem DN zažívala taky cca 2 roky, ačkoliv jsem s tím člověkem byla daleko déle. To vlastní DN začalo až se společným bydlením. Taky se z toho sbírám dodnes. A je to jeden krůček kupředu a dva dozadu a pak dva dopředu a jeden dozadu atp. Nejhorší je, že málokdo to uzná, společnost žije ve velké nevědomosti ohledně DN. Nemohla jsem to říct ani nejbližší rodině, ti nic nevědí a nechápou, proč jsem teď taková, jaká jsem. Pomalu, velice pomalu si začínám znovu věřit, jak ve schopnostech, tak v úsudku; začínám věřit světu, mít naději v budoucnost. Věřím, že se odrazím od toho dna, na kterém jsem byla ještě před pár měsíci úplně a teď na něm stále ještě v některých ohledech jsem. Je to těžké, ale nezbývá než se tomu postavit a věřit, že sama dokážu znovu vybudovat svůj plnohodnotný život.