Re: těžké

Prožívala jsem DN 2 a půl roku a až po tak dlouhé době jsem dokázala opět najít sebe,a teď s odstupem času vidím,že to bylo to nejtěžší,bylo to strašně náročné,neuvěřitelně náročné.Nyní nechápu,jak je možné,že jsem tuhle hrůzu a děs mohla tak strašně dlouho vydržet.Nebyla jsem schopná ničeho a postupem času jsem měla pocit,že ztrácím asi i rozum,nedokázala jsem fungovat.Vyhledávala jsem pomoc,radili co a jak,ale na to musí mít člověk sebevědomí,ale to mi v té době chybělo.Nejvíc jsem si nakonec pomohla sama tím,že jsem se velmi pomalu začala odrážet ode dna,začala jsem si věřit,že to dokážu.A dokázala,změnila jsem místo,práci a ač s tím netvorem žiji nadále (to je na další vysvětlování,jen jsem ho "nalákala" na jiné město,ono to s ním jinak nešlo,a to jen proto,abych si JÁ konečně pomohla ),vím já ,ale teď i určitě on,že stane-li se to ještě jednou,poletí a on nemá kam ,ale chlap si bydlení vždy najde.Hlavně ze mě "cítí" sebevědomí a sílu,že si věřím.A to je podle mých zkušeností to nejdůležitější.Držím všem palce,ať to také dokáží,je to moc úsilí,ale výsledek stojí opravdu zato.