Re: Těžko pomoci...

já úplně chápu lidi, který tak dlouho poslouchaj, že "si zasloužej občas jednu" že jsou budižkničemu atd., že si pak vinu vztáhnou na sebe. Vždycky uvádím k tomuhle případ opačný - já doma skoro každý den vařím, a manžel mě strašně chválí - já jsem opravdu velmi rychle získala pocit, že vařím dobře a že zvládnu třeba i jídlo pro hodně lidí atd. - a to jen díky tomu že mě chválí. Kdyby mi každý den říkal, že to jsou blafy a hnus, nevěřila bych si v tom. I kyž bych třeba kvalitativně to jídlo měla úplně stejný jako teď, kdy si připadám dobrá.
Prostě pokud vás nepodpoří ti nejbližší, pokud vás shazují, není divu, že za půl roku si člověk připadá neschopný a začne vinit z problémů sebe.
My když se třeba občas nepohodneme, tak manžel má takovou schopnost nechat vždycky mě si to sežrat - dost často mi nějakým způsobem naznačí, že za to či ono vlastně můžu já. Asi po roce spolu jsem zjistila, že si vážně tu vinu připouštím, ale nejsem zas až tak "slabá povaha", takže od té doby jsem mu v takových případech začala řikat, ať mě neobviňuje, že já nejsem ta jediná, kdo za to může atd.
To, co si o vás myslí ti nejbližší, neuvěřitelným způsobem ovlivní váš pohled na sebe sama a vaše seběvědomí... Ať chceme nebo ne