Konec?!

Ahoj Monty, čekala jsem, že si nějaký článek k 30. narozeninám nadělíš ;-)
Jako díte jsem si myslela, že bude v životě nějaký mezník, ale nic se neděje ... Třicítka už mi minula, je to v pohodě - život kupodivu neskončil :-)))
Taky nejsem typická "matka", pracuju, střídám se s manželem v péči o děti a nesnáším dětká hřiště (i když už se to vylepšuje). Někdy jsem chorobně pořádná a někdy zase ne. Chodím ráda na rockové koncerty i do Rudolfina a kam můžu, tahám děti s sebou (což je vlastně všude, kromě vyloženě nočních akcí). Barvím si vlasy na červeno a k tomu chodím do práce v kostýmu a šik lodičkách, ale klidně si v tomhle ohozu dřepnu do pískoviště ;-)
Naopak se mohu osypat z neustálého probírání problému typu: prdíky, zoubky, divoké reakce po očkování ... Většinou to neřeším. Jsem zastánkyně přirozených porodů a nemyslím si, že "pan doktor" má vždycky pravdu (nakonec jednoho mám doma ;-) ). Mé druhé dítko se narodilo ve Vrchlabí a obě děti jsem dlouho kojila. Fandím hormonální antikoncepci. Móda mě zajímá a ke kadeřníkovi už chodím i 5 krát za rok. Myslím si, že starost o zevnějšek je pro ženu celoživotní závazek. Líčím se, vždy a všude. Nesnáším u žen chlupaté nohy a podpaží. Nikdy nenosím tepláky. Lyžuju, plavu a miluju turistiku a jízdu na kole. Neříkám: "obětuju se dětem, teď už mě nic jiného nezajímá".
Tak a teď mi řekni, kam patřím? :-)
P.S.: On prostě život nekončí ani narozením dětí, ani dosažením nějakého věku. Kolem mě je spousta dvacetiletých "stařen". Ať si každý vybere tu svoji CESTU.
P.P.S.: Prodavačky mě oslovují SLEČNO ;-)