Monty není zrůda :-)

Já Montyin článek neberu jako oslavu jejího životního stylu - spíš jako výraz pochopení, že když je matkou, neznamená to, že není i člověkem sama za sebe - že nemůže dělat věci, které má ráda, že by se tím okamžikem musela podřídit všemu, co nám kde diktují ženské časopisy a reklamy... a ačkoli můj životní styl je (přinejmenším v některých bodech) úplně jiný než její, v tomto s ní naprosto souhlasím a mám radost, že je na světě další taková ženská, která dovede myslet i na něco jiného než kakání, čůrání, papání a uklízení.
Dokonce ji chápu i v tom vyhýbání se dětským hřištím. Já dělám totéž. Nevím, jak přesně to vidí Monty, ale já si říkám asi toto: "Vím, že děti to mají rády. OBČAS jim to dopřát můžu - nebo poprosím babičku - ale JÁ jsem taky člověk a taky mám svoje práva. Mě to prostě drtí, nesnáším to a nezvládám to. Když se jednou za uherský rok rozhodnu, že teda na hřiště půjdeme, začnu být nesnesitelná a protivná tím okamžikem, kdy to rozhodnutí učiním. Prostě mě to vytáčí. Podle mě to za těchto okolností nemá cenu. Vím, že tím děti ochuzuju a že to není ideální - ale nic, ani péče o děti, ideální být nemůže. Pokud jim dokážu ustoupit v jiných věcech a přizpůsobit se jim aspoň v něčem, nevidím důvod, proč by naopak aspoň něco nemohlo být podle mě a mých potřeb. Je dobře (a je potřeba) se dětem přizpůsobit a brát na ně ohled, ale není dobře být jejich otrokem (případně otrokem mateřství)."
A taky si nemyslím, že by Monty tvrdila, že matky by se NEMĚLY pěkně oblíkat, malovat atd. Pochopila jsem to tak, že nikdo by se neměl začít oblíkat a malovat a vůbec se nějak upravovat (nebo naopak neupravovat, to je fuk) podle toho, jaký číslíčko je na začátku cifry, označující jeho věk, nebo podle počtu dětí. Jestli to tak skutečně myslela, tak s ní plně souhlasím. Žena, která se malovala a strojila vždycky, by neměla začít nosit rozšmajdaný tenisky a vytahaný trička jenom proto, že je matkou (nebo že je stará) a už se pro ni nehodí se chovat mladě a třeba i svůdně - a žena, která se vždycky oblíkala především pohodlně, by se neměla začít strojit jenom proto, že by měla ve svém věku a stavu vypadat důstojně. Jde o to, že dokonce i třicetiletá žena a matka může být sama sebou. Nepřestává mě překvapovat, kolik lidí jako by to nevědělo.
A ještě jedna věc - nemám dojem, že by se Monty nějak dělala jiná, ona prostě jiná je. Chápu, že většina lidí zastává většinové názory, to vyplývá z podstaty věci. Ale nerozumím tomu, proč většina lidí zastávajících většinové názory nemůže pochopit, že ti, kdo se liší, se neliší z nějakých obskurních důvodů, že to není potřeba se odlišovat za každou cenu, projev mindráků, komplexů, případně přímo duševních chorob, že lidi zkrátka nejsou stejní a že je to dobře. A to, že si Monty nemá co říct s většinovými maminkami na pískovišti, není projevem toho, že by jimi opovrhovala (no, vlastně nemůžu mluvit za Monty, ale beru to podle sebe, a u mě to tak je), ale projevem toho, že si s nimi zkrátka opravdu nemá co říct. Možná je to neuvěřitelné, ale je to tak.

Žaba