Zbytečně se neplašit

Tak já též rozšířím skupinu těch maminek, které by zase nějaké přehnané kontrolování nepodporovaly. Samozřejmě pokud se u miminka projeví cokoli vysloveně atypického (stáčení hlavy, asymetrie a tak) tak o tom nediskutuju. Ale staršího syna označovali za mírně opožděného, protože v 6,5 měsících se nepřevalil na břicho. Začali jsem ho podle instrukcí jen stimulovat v prostoru - a uměl to během dvou dní, dál vývoj normální, samostatně chodil týden než mu byl rok - mmch. nějaké cílené cvičení (kromě lákání na dece za hračkami) nebylo vůbec. Mladší syn měl zdravotní potíže, tak byl více na očích, chodili jsme na neurologii a RHB. Cvičili jsme tedy bobatha. No a výsledek? Zatímco jeden den nám primářka RHB v jedné velké nemocnici nastínila jeho chabý a nemožný vývoj, tak ředitelka RHB stacionáře a neuroložka v jednom, kam jsme asi po 3týdnech dorazili, nás uklidnila, že se uvidí. A že to zase tak zle nevidí (synovi bylo 5 měsíců). V 6 měsících samostatně seděl a sám se samozřejmě i posadil, od 7 měsíců lezl, začal si stoupat a od 10 měsíců plně samostatně chodil. No a co je faj, tak od nějakého 1 3/4 roku zvládal i výletní tůry na kilometr - dva. Takže ono je otázka KDY se začít ozývat a starat. Ale musím dodat, že oba synkové byli hypertoničtí - tím spíš ale mám pocit, že právě u těchto dětí stačí rozumný přístup, handling, nápomoc a ukázání pohybu - což splňuje bobath (my mu unikly proto, že ty ostatní zdravotní potíže by dost komplikoval - dítě s těžkou poruchou imunity několikrát rozbalovat do naha není dobrý nápad, stejně jako dítě s velmi těžkým refluxem nutit plakat v leže). Ale věřím, že i bez bobatha by syn chodil brzy, možná o měsíc dva později, ale nejsme přeci na závodech, že. A to vše kvůli několika atypickým náznakům: stisknutým pěstičkám které neotvíral, nechtěl se převalovat ve 4,5 měsících a "automatické chůzi" která včas nevymizela. Mám pocit že právě tady byl synek obětí až přílišného zájmu lékařů tam, kde nebylo moc co hledat.