Re: Zbytečně se neplašit

dovolila bych si přidat ze svého soudku
synka jsme si přivezli domů z kojeneckého ústavu týden před jeho 6 měsíci, byl to naducaný 9-kilový cvalík, ale skoro nic nedělal, dokonce když jsme ho vzali na ruku, tak se mu ještě tak nejistě kinklala hlavička, neseděl, neotáčel se, jen trochu na bok. shodou okolností měla moje kamarádka stejně starou holčičku a když se nás přišly podívat, tak mi spadla brada - Adélka lezla jako dráček. no a pak se začal dít krásný zázrak - teda pro nás - prcek se začal rozvíjet jako kytička. otáčel se během týdne, pak si dal načas se sezením, ale po sedmém měsíci už seděl, pak zase delší dobu nic, když mu bylo devět měsíců, tak jsem si tak pro sebe řekla - no už by mohl lézt nebo stát- asi za 14 začal tak nejistě lézt no a pak jako když střelí stál, chodil podle nábytku a v necelých 11 měsicích se prostě pustil a šel přes celý byt - až jsem přestala dýchat. dneska (7 let) lítá, hraje fotbal, jezdí bikros, lyžuje a chodí na judo, pohybově absolutní šikula. takže nepochybně hraje velkou roli i prostředí a vztahy, ale nepochybuju, že vy všechny dáváte svým dětem láskyplnou péči. já podle svých zkušeností (a mám jich taky celkem dost) si myslím, že dobrý pediatr ví hned, zda bude prcek v pořádku a nebo, zda se mu něco nezdá, ale podle mě je rok zlomový a jestliže se dítě do té doby nehýbe a nesnaží hýbat, byť neohrabaně, není to v pořádku a rozhodně nemá cenu čekat, až se to vyvrbí, protože už se to nevyvrbí. cvičení pak může udělat divy a hodně pomoct. a pokud máte někdo divný pocit nebo tušení, netrápit se s tím, a hned vystartovat k doktorům, a nenechat se odbýt a otravovat a prověřit si to u více doktorů, ale nenechat to být. i to je bohužel moje hořká zkušenost, že jsem se nechala uchlácholit, že se to dožene a že je vlastně všechno v pořádku. byla jsem mladá a nezkušená, ale v duchu jsem stejně tušila, že to není dobré - a nebylo. moje dcerka není na tomhle světě už 9 let a já si stále ještě v koutku duše nemůžu odpustit, že jsem to tak trochu nechala být, i když vím, že to bylo neodvratné, ale ten pocit, že jsem neudělala maximum, ten tam pořád je a bude...