Re: jak se dostat ke specialistce?

ano, je to hodně o tom nenechat se odradit houpýma řečma. Já si taky zkusila páru připomínek u dětské a dost si myslím, že jsem taky měla na čele razítko "starší" matka první dítě. Nemám ve zvyku zveličovat, což na druhé straně doktoři nemohou vědět, ale řeči o úzkostlivých matkách jsem taky slyšela. Raději budu úzkostlivá, než abych dítku zadělala na celoživotní problém. Ona ta dětská ignorovala, co jsem jí říkala, že se mi nezdá, včetně toho prohýbání se, neustálého řevu, že i v porodnici ji neradi pohlídali, pač nešla utišit, ... Prostě hromada indícií a doktorka prostě nic (teda spíše obecné hlášky, že to děti dělávají). Pak jsem dostala další info od kámošek a znovu vystartovala za dětskou, abych požádala aspoň o nějaké uvolňovací cvičení,aby dcera nebyla stále napjatá. Ta naše dr měla zrovna dovolenou a její zástup nás ihned objednal k neuroložce s "extrémně neklidným dítětem". Vědět tehdy to, co teď, nezdržovala bych se žádáním o radu, ale rovnou bych se k té neuroložce snažila dostat. A pravděpodobně bych ještě dřív jela do corpusu.
Taky si myslím, že k neuroložce lze určitě jet i bez doporučení - přinejmenším ta naše má ráno vyhrazený čas ala jako u zubaře pro "bolestivé"/akutní případy.
Hodně je to o tom se prostě k danému doktorovi "vetřít", nenechat se odradit řečma sester, ..., pokud to nejde jinak. Stát si za svým. On když ten dr je dobrý a dítko má skutečně problém, tak na způsob návštěvy rychle zapomene a začne jednat ve prospěch děcka. A když problém není, tak raději budu za blbce, ale s větší jistotou, že je vše ok.
Nezbývá mi, než držet pěsti, aby vše dopadlo dobře i přes případné trable.