Potrat prvního mimi

Ahoj, já jsem taky prožila podobnou věc. Bylo to loni v srpnu, byla jsem v 8 týdnu těhu a předposlední den v práci, kde jsem během směny začala špinit, špinění trvalo i další den, den na to jsem začala i slabě krvácet a tak mě ráno manžel odvezl do Brna na Obilní trh na ambulanci, kde jsme čekali asi 3 hodiny, než jsme přišli na řadu. Po vyšetření mi pí doktorka řekla, že je všechno OK, že je vidět srdíčko a napsala mi prášky na udržení. Po příjezdu domů jsem si šla lehnout, když jsem se probudila krvácela jsem ještě víc než ráno, šla jsem na WC a při cestě z WC se ze mě spustil potok řídké krve a vypadlo něco, promiňte mi ten výraz, něco jako přerostlý pulec. Opět následovala cesta do Brna, kde mi pí doktorka (už jiná) oznámila, že plodové vejce se roztrhlo a tudíž došlo k potratu, takže si mě tam nechají aby provedli kyretáž (výškrab - fuj, hnusné slovo). Protože ale neměli volnou postel, dali mě na gyn.-onkologické odd. Sestřičky vstřícností zrovna neoplývaly, ale ani nedělaly žádné obličeje a když jsem něco potřebovala byly ochotné a vyhověly (prostě dělaly svou práci), lékaři a lékařky byli příjemní a ochotně mi všechno vysvětlili. Mělo to být moje první mimi a o to víc jsem to prožívala. Myslím, že mi hodně pomohlo se znovu napřímit a jít dál to, že jsem byla na pokoji, kde těm ženám šlo opravdu o život a kde jsem si uvědomila, že jsou na tom lidi daleko hůř než já a že to tak asi mělo být. Změnila jsem zaměstnání a myslela na to jaké to bude až se nám zadaří podruhé ... a zadařilo, teď jsem v 8 měsíci těhu a čekáme holčičku. Ovšem tohle těhu je trochu jiné, moc si ho neužívám, žiju stále ve strachu aby se náhodou něco nezvrtlo, po každé malé na WC kontroluju toaletní papír, prožívám každé píchnutí v břiše atd. Při tom prvním těhu jsem taky měla hodně malou hodnotu HcG a i těhutest ukazoval slabou druhou čárku, kdežto u tohoto těhu byla čárka krásně výrazná. Ovšem ani tohle těhu se mi neobešlo bez špinění, bylo to v 10 týdnu, přesně 1.1. (byla jsem první pacoš, který si zaplatil 90Kč za pohotovost). Taky jsem už celý den špinila, ale tentokrát jsem to nehodlala nechat na náhodě a nechala se manželem odvézt na pohotovost, opět na Obilňák do Brna. Moje dobré zkušenosti z minulé návštěvy tohoto ústavu zastínil pan doktor Šula. Už když se šoural po té chodbě bylo na něm vidět, jak moc se mu chce někoho vyšetřovat. Když si otevřel mou anamnézu, vyslechla jsem si přednášku o tom, že jsem na první dítě už stará (bylo mi 29, teď 30), a jestli to myslím vážně s tou mojí váhou, že bych se měla nad sebou zamyslet a po porodu s tím okamžitě něco začít dělat (s váhou má pravdu, ale trochu taktu by neuškodilo - v té době jsem měla asi 115kg), pak mě tedy prohlédl jak rukou tak ultrazvukem, když prohlásil, že je vše OK tak jsem se zeptala jestli je mimi normálně velké, odpověď zněla "přišla jste sem kvůli potratu, nebo se zeptat jak je to velké?", pak už jsem přestala komunikovat. Když jsem odcházela, tak mi ještě sdělil, že kdybych potrácela, tak že oni s tím stejně už nic neudělají a pokud nebudu krvácet tak, že neprokrvácím za 20-30min dvě vložky, tak že tam vůbec nemám chodit. Tak jsem to pochopila tak, že - potrať si to doma a sem přijď jen na výškrab. Já vím, že když už je potrat rozjetý, tak že už to zastavit nejde, a že když žena potratí, tak že ten plod pravděpodobně nebyl v pořádku, ale empatie s někým, kdo má strach a nechce znovu zažívat pocit bezmoci, zoufalství a méněcenosti, to by vážně pana doktora nezabilo. Takže autorce držím pěsti, určitě to vyjde, a věz, že všechno co se člověku děje, se neděje bez příčiny, všechno má svůj čas a až přijde, tak se to stane. Já jsem si říkala, že třeba ještě ta dušička, která by k nám chtěla, že ještě není připravená. Tak se drž a vydrž. Ahoj Gabča.