Re: re

bohužel já s bulovkou takové zkušenosti jak jsem napsala mám, a do poseldního písmene si za nimi stojím. A dle mnoha komentářů žen, které zažili na Bulovce podobné zacházení je vidět, že se nejedná o náhodu, ale o dlouhodobý a pravidelný způsob takového zacházení s ženami na gynekologickém oddělení na Bulovce. A tak jako vy byste raději rodila v sanitce než v Krči, já bych raději rodila na poli než na Bulovce - každý máme své zkušennosti a řídíme se podle nich. Jak jsem tu už uvdela u více odpovědí - Mám za sebou dva potraty, ve dvou různých nemocnicích, tak můžu srovnávat - ale to co se dělo na Bulovce, je otřesné. Můj druhý potrat proběhl až ve třetím měsíci, a po té co jsem na otěhotnění čekala tři roky, a i přesto že je to neuvěřitelně bolestná ztráta , tak ale nemám z nemocnice žádné takové ""trauma"", abych musela hanět doktory nebo kohokoliv kolem sebe nějakýma hororovýma příběhama.
Můžu garantovat, že já se žádného nepatřičného chování nedopustila, aby na mě někdo musel křičet nebo se mnou zacházel jako s dobytkem - jsem člověk poměrně racionálně uvažující, a umím zvládat i krizové situace. A v té chvíli jsem nedělala nic jiného, než tři dny ležela na posteli a mlčky trpící čekala co bude (protože se mnou nic nedělali, ani zatímco ve mě mé dítě umíralo) a to že jsem si po hodinách křečí a bolestí vymohla vyšetření lékařem je mé LIDSKÉ A PACIENTKÉ ZÁKLADNÍ PRÁVO.
Vzláštní je při druhém potratu a kyretáži v Podolí, mi nikdo nezastavoval krvácení vložkama, nikdo na mě na operačním sále nekřičel, stačilo říct že mám křeče a sestra ihned donesla čípek na zmírnění bolestí... a chovala jsem se naprosto stejně, jako tenkrát.. tak jak je to tedy možné?