Re: Potrat prvního mimi

Severanko,
je dobre, ze to dopadlo, tak jak to dopadlo. Je príma že taky u Tebe je vše OK.

Jen me tehdy dost zarazil pristup lekare a naprosty nedostatek empatie - Veta: "Jo to nejste první ani poslední, to se stává běžně." Já chápu, že se musejí obrnit proti tomu aby se emocionálně vyčerpávali. Každá žena ten okamžik poznání, že není to co si toužebně přála prožívá jinak a pociťuje velké zklamání. Měli by být více ohleduplní.

Kamarádka byla také s krvácením v Motole, a přístup lékaře k ní byl naprosto odlišný, prodělala několik vyšetření, kvalitní UZV a velmi se o ni staral, všechno jí vysvětlil. to byl ale jiný mladší lékař.

Já na vyšetření přišla bez dokumentu od mé gynekoložky (byla nemocná a sestra mě telefonicky poslala ať jedu přímo do Motola). Kamarádka měla od doktora žádost o vyšetření. Rozdíl je v tom, že zatímco v jejím případě vypsali zprávu jejímu ošetřujícímu lékaři automaticky a dali jí to, když jsem se ptala já, nedali mi ji, protože jsem tam neměla tu žádanku.

Jediný důvod, proč jsem nezpanikařila byl, že jsem už jednou o mimi přišla (asi v 8tydnu) a všechno bylo v pořádku bez komplikací. Což jsem doktorovi i řekla, na tu jeho poznámku, že musím na kyretáž. Takže mě asi pustil s tim, že to riskne.

PS: Pan doktor byl asi poněkud neschopný zjistit těhotenství v 8 týdnu, neboť naše gynekoložka mi řekla, že vaginální sondou by moje těhotenství taky asi neshledala, neboť mám dlouhé děložní hrdlo... můj muž si dělal pak v 8 měsíci legraci, že půjdeme se pana doktora zeptat, jestli neví, čím to je, že mu nějak žena tloustne

Marcela