Poradna: Dcera je neustále otrávená

Moje desetiletá dcera je v poslední době jako vyměněná. Tedy ne tak úplně, protože nikdy nebyla úplně optimistická, jako některé děti od přírody jsou. Teď se ale tváří permanentně otráveně. Už ráno vstává s úšklebkem. Nedojí snídani a pořád si na něco stěžuje. Vytahuje domnělá nebo skutečná příkoří, třeba co jí kdysi před dvěma lety řekla kamarádka. Nebo i několikrát denně tvrdí, že ji něco bolí, jednou noha, jindy se o něco uhodí. Už jí to skoro přestávám věřit. Na učení do školy se soustředí čím dál hůř. Když podnikneme něco, co sama navrhne, po několika minutách ji to přestane bavit a znovu je unuděná. Nevím, kdy se naposledy opravdu rozesmála.

Často je zamračená a ublížená. Je to puberta? Nebo může mít takhle malé dítě depresi? O nějakých problémech ve škole nebo s kamarády nevím, zdá se mi, že je všechno v pořádku.

Některé děti jsou opravdu, jak píšete, od přírody veselé, otevřené a optimistické a jen tak něco je nerozhodí. Jiné jsou naopak méně vyrovnané a náladové. O tom, jaké děti jsou a jak se chovají, rozhodují jistě i jejich povahové vlastnosti. V popisovaném případě jde zejména o tzv. temperament, který je psychologickým předpokladem pro emoční prožívání. Určuje například zaměření emocí směrem k lidem a okolnímu světu, anebo spíše k sobě samému, citovou vyrovnanost oproti labilitě a zvýšené úzkostnosti. Zakládá také sílu a intenzitu emočních projevů a jejich proměnlivost. Má vliv i na celkovou vzrušivost nervového systému a na rychlost psychických reakcí. Předpokládáme, že temperamentové vlastnosti osobnosti jsou do značné míry vrozené.

Nálady a afekty bývají u dětí obecně proměnlivější než u dospělých. Častěji se střídají, snáze vznikají a zase rychleji odeznívají.

Pro dítě mají takové vlastnosti emocí ochranný význam, jeho organismus se tímto způsobem brání před vyčerpáním. Děti mají nižší schopnost svým silným a zatím málo diferencovaným emocím odolávat. Hlavně menší děti zatím nedovedou své prožitky dobře pojmenovat a vyznat se v nich.

Převažující emoční ladění ovlivňuje rovněž vývojové období, kterým si dítě prochází. Počínající období dospívání je v souvislosti s tělesnými i náročnými psychickými změnami typické zvýšenou orientací na sebe sama a svoje prožitky. I dítě, které bylo v mladším školním věku převážně dobře naladěné, realistické a život si doslova užívalo, může být v pubertě a adolescenci citově labilnější, pesimistické a více uzavřené.

Okolo věku 10 let v souvislosti s pokrokem v rozumovém vývoji docházejí většinou děti k plnému pochopení pojmu smrti s její nezvratností. Psychologové se proto domnívají, že i z tohoto důvodu jsou některé děti úzkostnější a mohou mít zvýšený sklon ke smutné náladě.

Už jste si pravděpodobně zjišťovala, jestli dcera nemá problémy ve škole nebo s kamarády.

Zamyslete se nyní ještě nad situací doma. Třeba vy sama nebo i celá rodina zažíváte nějaké nelehké období. Když máme starosti o sebe, svoje blízké nebo problémy v práci, zbývá nám reálně méně času a energie na děti a jejich potíže. Snažíme se sebevíc, ale přesto se k dětem chováme jinak, než kdybychom byli v plné síle a psychické pohodě.

Možná vás chce dcerka svými bolestmi a stesky na sebe upozornit. Psychosomatické obtíže bývají totiž nezřídka podmíněny situací v rodinném systému a objeví se právě u psychicky nejslabšího a nejméně odolného jedince.

Na otázku, zdali může desetileté dítě trpět depresí, odpovídám jednoznačně ano. Depresivní příznaky odborníci dokonce diagnostikovali již u kojenců a batolat. U dětí bývá deprese většinou reakcí na ztrátu někoho blízkého nebo i na jiný, silný traumatický zážitek. Přítomnost deprese rodiče mnohdy podceňují. Je pro ně objektivně těžké odlišit vývojově přiměřené epizody špatné nálady a emoční nevyrovnanosti od projevů duševního onemocnění. Navíc hlavní příznaky nemoci, jako je patologicky smutná nálada, apatie, nedostatek energie a tendence izolovat se od druhých lidí, mohou být u dětí překryté jinými obtížemi. Jsou to např. různé zdravotní příznaky, náhlé, prudké zhoršení v prospěchu a chování, vzdorovitost, zvýšený neklid anebo nápadný útlum, zhoršení soustředěnosti, ztráta zájmu a radosti z činností, které doposud dítě uspokojovaly.

Někdy si až teprve zpětně dáme všechno dohromady a uvědomíme si, že jsme podobné změny v chování u dítěte už dříve vypozorovali. Vždy, když máme – a to i drobné – neurčité podezření na přítomnost depresivního onemocnění, doporučuji raději vyhledat odbornou pomoc. Deprese může být nebezpečná, protože už od prepuberty je u ní poměrně vysoké riziko sebevražedného jednání.

Diagnostika a léčba deprese náleží do působnosti dětského psychiatra ve spolupráci s klinickým psychologem. Asi se vám zdá, že trochu přeháním nebo vás dokonce zbytečně straším. Podobné výkyvy v náladách a chování má přece občas na počátku puberty každé dítě. Máte samozřejmě svým způsobem pravdu. Avšak moje zkušenost v podobných případech je taková, že je lepší péči spíše nadsadit, než něco podcenit nebo zanedbat. Budete mít také jistotu, že s dcerou je skutečně všechno v pořádku.