Dospívající a televize

1. Všímejte si, jak reagujete vůči pasivnímu chování dospívajících. Je pro vás opravdu těžko snesitelné?

Nesnažte se je přivést okamžitě a silou argumentů a sankcí někam, kde si je přejete mít.

2. Snažte se přijít na smysl pasivního chování:

• pasivita a nezájem jsou možná obranné mechanismy proti úzkosti;
• jejich nezájem o učení možná znamená, že si raději nic nepřejí, protože nemohou okamžitě uspokojit všechny své

pohnutky a všechna svá přání. Proto raději zaujímají postoj konzumentů poznání nebo obrazů (televizních, filmových a jiných).

3. Stimulujte jejich intelektuální zvídavost a pomáhejte jim osvojovat si vědomosti, které jim předáváte, nebo reagovat na pořady a filmy, které sledují:

• povzbuzujte je, aby nepřestávali přemýšlet a neseděli před obrazovkou nebo filmovým plátnem bez emocí nebo reakcí.

Vybízejte je, aby je projevovali;

• informujte je o užitečnosti poznatků, které jim dáváte;
• spojujte tyto poznatky s tím, co prožívají, s jejich zkušenostmi;
• při předávání poznatků se opírejte o kulturní přístupy nebo nástroje - obraz, zvuk, počítač atd.

4. Jakmile je to jen možné, navrhněte, vysvětlete dospívajícím nebo svým žákům předběžnou dohodu přizpůsobenou jeho individuálním možnostem. Dohodu s nimi proberte nebo projednejte. Měla by se týkat

• v rámci školy toho, co vzájemně očekáváte jedni od druhých a na co každý slavnostně přistoupí;
• v rámci rodiny hodin konzumního sledování televize a programů;
• stanovení sankcí v případě nedodržení dohody; budou to sankce, které jste rozhodnuti uplatnit v praxi.

Když se dospívajícímu samotnému nedaří dodržovat dohodu o sledování televize, podpořte ho tím, že mu připomenete, kolik je hodin, připomenete bez vyjadřování emocí dohodu a sami televizi vypnete...

Podle knihy Edith Tartar Goddetová: Umění jednat s dospívajícími (Portál, 2001)