Francouzská Polynésie - 1. část aneb o jednom splněném snu...

Je to klučík neposeda, takže mu nějaké to cestování, o kterém bude dnes řeč, nevadí. Od narození absolvoval již 4x cestu do České republiky, nejrůznější výlety po Austrálii (včetně 5000 km dlouhého cestování po Západní Austrálii a na druhý rok tu samou délku po východním pobřeží) a naprosto nejaktuálněji zářijovou cestu do Francouzské Polynésie, o níž Vám chci povyprávět.

Ale abych nepředbíhala. K rozhodnutí odletět za sluníčkem na některý z tropických ostrovů v Pacifiku nás vedly hned dva důvody. První byly naše nastřádané body věrnostního programu Miles & Mores (více o tomto programu najdete ZDE), takže letenky na kterýkoliv ostrov jsme měli zdarma. Druhým důvodem bylo naše dlouhotrvající nachlazení, které jsme si pravidelně předávali po dobu dvou měsíců, neboť zima v Melbourne byla letos skutečně nepříjemně "listopadová".

Po skutečně dlouhém plánování, mnoha rezervacích a posuzování míst a datumů, jsme zvolili Francouzskou Polynésii - ostrov Tahiti a můj dávný sen Bora Bora. Protože ubytování zde je extrémně drahé, doporučuji všem cestovatelům strávit více času u obrazovek svých počítačů a vybírat z velkého množstí packages (balíčků), které v oblasti ubytování spousta on-line cestovních kanceláří nabízí.

Náš výlet započal v úterý 6.9. - přesně v poledne - tříhodinovým letem z Melbourne do Aucklandu (Nový Zéland). Hodinové čekání nám zpestřil náš Daník, který se náhle vytratil k jednomu z oken (a my jej pak vynervovaní hledali po celém terminálu), prohlídka obchůdků s novozélandskými výrobky a už jsme seděli v dalším letadle - tentokráte směřujícím na hlavní ostrov Francouzské Polynésie - Tahiti. Let trval 5 hodin a zajímavý byl tím, že jsme přelétali nultý poledník a ocitli se tak náhle ve včerejším dnu. Jak jsem již zmínila, z Melbourne jsme vylétali 6.9. v poledne a na Tahiti jsme přistáli 6.9. v 1.45 hod ráno.

Tady bych ráda zmínila pár informací, které by mohly případné zájemce o podobný výlet zajímat. Tahiti a její ostrovy, oficiálně právě Francouzská Polynésie, jsou roztroušeny na ploše neuvěřitelných čtyř miliónů čtverečních kilometrů ve východní části Tichého oceánu, což je hodno přirovnání k rozhloze celé Evropy. Ovšem celková rozloha 118 ostrovů a atolů činí pouze 4.000 km2 a zahrnuje celkem 5 souostroví. Bezesporu nejpopulárnější jsou právě Společenské ostrovy, na kterých žije 3/4 populace v Polynésii - patří mezi ně populární Tahiti, Bora Bora, Moorea či Huahine.

Zpět ale k našemu nočnímu příletu do hlavního města Papeete, kde na nás čekalo příjemných 22 stupňů :o), věnec úžasně vonících květin :o), kterým byl ověšen každý přijíždějící (a zdaleka nebyl na našem výletě poslední) a 6 hodin čekání na letecký spoj :o(, který nás měl přepravit na ostrov Bora Bora. Pokud jsem mluvila o stinných stránkách ráje, dalo by se říci, že tak dlouhé čekání na nočním letišti, kde nebylo nic jiného než malý bufet, je předpeklo ráje. Speciálně s dobře vyspaným synkem, který nutí střídavě nevyspalé rodiče k procházce po ztmavlém letišti a překypuje radostí z nových věcí, jakým je například kokrhání kohouta. Právě zde jsem si uvědomila velkou pravdu, že pro děti není cestování žádný problém. Je to naopak vítaná změna a vybočení z nudného stereotypu. Zdá se, že větší problém s cestováním s dětmi mají právě rodiče, kteří si problémy příliš připouští nebo si neumí v letadle odpočinout :o)

Ale abych pokračovala... Naprosto zdrchaní jsme v 8.20 nastoupili do prvního letadla, které na Bora Bora ten den mířilo a těšili se na konec cesty. Už při přistávání se nám rapidně zvedla nálada. Krása barev oceánu, který obepíná ostrůvek Bora Bora a jeho atol - se zkrátka nedá popsat. Snad vám tento pocit přiblíží alespoň jedna z fotografií, která ani tak nedokáže vystihnout nádheru lagun, které Vás při příletu vítají.

Ubytováni jsme byli ve francouzském hotelu Le'Meridien, umístěném na jednom z miniostrůvků, takže jediný přístup do celého resortu je na lodi. V rámci již zmíněného balíčku jsme měli zaplacené 2 noci v plážovém bungalovu a 2 noci v bungalovu nad vodou a nutno podotknout, že obě varianty nabízí úžasné možnosti relaxace.

Plážové bungalovy byly umístěny kolem menší zátoky tvořící tak obrovský přírodní bazén. Tím, že jsou konce tohoto "bazénu" uzavřeny zátarasy, je plný překrásných ryb a želv, o které se speciálně v tomto hotelu starají. Východ z chatky je přímo na soukromou pláž s bílým pískem, kde Daník maximálně využil svou kyblíčko-lopatičkovou výbavu. Využili jsme ale i nabídky hotelu a půjčili si pro něj menší loď, zatímco nám padla do oka výbava na snorkling, který následně nabízel skutečně úchvatnou podívanou. Škoda, že k tomuto sportu se Daniel přemluvit nenechal .. nevadilo mu ani tak plavání jako to, že musí nasadit brýle a foukat do "té hrozné trubičky". K večeru jsme si pro změnu dopřáli mořskou podívanou (a stejně skvělé pochutnání) na talířích, po které následoval program Polynésských tanců. Typický tanec tamních krásek a tanečníků s ohněm nás zaujal natolik, že jsme si nenechali ujít ani jeho páteční opakování.

Další den jsme se věnovali stejným radovánkám a přibrali k nim ještě projížďku na kánoi.

O našem dalším pobytu, želvách a hlavním městě ostrova ale zase až příště...