Jak se žije českým maminkám v Austrálii I

Od roku 2000 žiji mimo Českou republiku. Po ročním au-pair pobytu v USA a několika lety strávenými v UK jsem si vzala Novozélanďana, se kterým celá rodina žijeme v Queenslandu v Austrálii.

Austrálie je nádherná země s úžasnou přírodou a přátelskými lidmi. Občas přemýšlím, jestli bych své děti raději vychovávala v Čechách, většinou jsem ale ráda za to, že mohou vyrůstat u protinožců, kde nám celý rok svítí sluníčko, nad hlavou křičí papoušci, a lidé kolem se na nás usmívají. Obecně řečeno, 12 let strávených v zahraničí hodně změnilo můj pohled na svět a na výchovu dětí zvlášť.

Jak se tedy žije českým maminkám v Austrálii? Rozhodně máme spoustu věcí daleko jednodušších než české maminky.

Díky subtropickému počasí nevlastníme žádné zimní oblečení a naší celoroční obuvi jsou žabky, protože i v zimních měsících je během dne 18-22 stupňů teplo. Opravdu chladno je jen v noci a brzy ráno, kdy teplota klesá i na pouhých několik stupňů nad nulou, ale toto období trvá jen krátce. Zdejší děti jsou otužilé, i přes chladná rána jdou do školy v kraťasích, pokud je obzvlášť zima, vyfasují nanejvýš mikinu. Queensland je přezdívaný "thée sunshine state", máme průměrně 300 slunečných dnů v roce. Tím pádem odpadají virózy, nedostatek slunečního záření (ani kojení novorozenci neberou vitamin D) a špatná nálada. Když se člověk denně budí do krásného rána, těžko vstává otrávený... V létě je tu ale nesnesitelné vedro, které je umocněné vysokou vlhkosti vzduchu, kdy si připadáte jako v parní komoře, neustále se potíte a nikde se před tím vedrem neschováte (mimo klimatizovaných prostor). Průměrná pokojová teplota je 28 stupňů a neochladí se ani v noci. Takhle tu bývá od půlky prosince do začátku března a já si často připadám naprosto bez energie. Jde to přežít jediné na pláži, oceán má v tomto období až 27 stupňů, ale přesto osvěží. Díky špatnému stavu ozónu na jižní polokouli je ale delší pobyt na slunci téměř vyloučený, bez ochranných opalovacích krému s vysokým faktorem je to vyloženě o zdraví. Kolikrát si spálím paže i za pouhých 10 minut, než venku pověsím prádlo. Děti tu nosí tzv. wet-shirts, trička do vody s dlouhým rukávem, které mohou být i jako celé kombinézy až po kotníky, na hlavně pořádný klobouk a sluneční brýle. To věčně plácání tun krému po celé léto na děti i na dospělé je únavné, hlavně tím, že než dojdeme k vodě, krém po nás stéká v čúrcích potu. Ale je to nezbytné. Po tříměsíčním "pekle" pak přichází období krásného počasí, které trvá následujících 9 měsíců.

Všude se jezdí autem, většina rodin vlastní vozidla dvě, jedním jezdí manžel za prací a druhým maminky rozvážejí děti do zařízení, jezdí na nákupy a vůbec dělají stejně věci, co dělají maminky všude jinde. Je to pohodlnější než MHD, odpadá stres, že nám něco ujede a nebo přijdeme pozdě. Navíc MHD systém funguje dobře pouze ve velkých australských městech, jinde je velice nedokonalý, a bez auta to prostě nejde.

Škola dětem začíná až od devíti ráno, což je další výhoda, rána máme pohodová a beze spěchu. Ještě se mi nestalo, abych děti musela ráno budit, většinou vstávají se sluníčkem, což je trochu problém v létě, kdy nám den začíná už v pět ráno. Školáci nosí školní uniformy, tím pádem odpadá zdržování s tím, co si dítě vezme ráno na sebe. Vyučování končí v 15 hodin odpoledne, vyučovací doba je pro všechny třídy stejná, od 9-15 hodin. Děti se školou začínají daleko dříve než u nás, pokud jim jsou 4 roky do 30.6., nastupují následující leden, kdy tu začíná školní rok, do takzvané přípravky (Prep), která se ale nijak zásadně neliší od první třídy v Čechách. Nejmladším dětem je tedy teprve 4,5 roku. Je to brzy? Nemyslím. Podle vlastní zkušenosti to děti zvládají dobře, jednak v tomto věku doslova prahnou po učení a jednak mají během vyučování dlouhé přestávky, během kterých se chodí ven vyřádit. Školy jsou buď státní nebo soukromé. Bohužel tu neexistují žádné vymoženosti jako školní jídelny, a to ani ve školkách, takže každé ráno musím dětem připravit jídlo na celý den. K obědu mají nejčastěji sendviče, takže k večernímu chaosu se navíc denně vaří teplá večeře, na což si nemůžu zvyknout dodnes.

Co se týče školek a jeslí, obojí je zahrnuto pod pojmem "child care". Školek je všude dostatek a o místa se nemusí nijak bojovat. Dítě může nastoupit už od 6 týdnů věku! Takových tam samozřejmě moc není, ale od 6 měsíců už je to jiné. Maminky pobírají něco jako mateřskou prvních 6 měsíců, a pak se mnohdy opravdu vracejí do práce. Déle jim totiž místo nikdo nedrží, čeká se maximálně rok, záleží na typu zaměstnavatele. Je to ale jejich volba a nikdo je do ničeho netlačí. Dítě může být ve školce třeba jen jednou týdne, je jedno, kolik dní v týdnu tam je, v kolik ho rodiče přivedou a v kolik si ho vyzvednou. Školky otevírají kolem 6.30 ráno a zavírají kolem 18.30 večer. Ideální? Nevýhodou je cena. Všechna tato zařízení jsou soukromá. Za jediný den (bez jídla) se platí v přepočtu cca 1400 Kč. Stát rodinám přispívá určitou částkou, vše záleží na výši příjmů v rodině, ale stejně je to velice drahá záležitost. Vím, že se tu pohybujeme v úplně jiné cenové relaci než v Čechách, ale i pro nás je to částka hodně vysoká a maminky zvažují, zda se jim návrat do práce vůbec vyplatí. Pokud dělají jen na půl úvazku, sotva se to vyplatí finančně, ale pracovat třeba jen 2 dny v týdnu jim zase vyhovuje tím, že si od děti na chvíli orazí a profesně nezaostávají.

Pokračování...