Jak se žije českým maminkám v Austrálii II

Na dětské zábavě se tu rozhodně nevydělává jako v Čechách. Australané, podobně jako Američané, mají hodně děti, tři nebo čtyři děti v rodině není nic výjimečného. Dětská hřiště jsou snad každých 500 metrů a mají tolik atrakcí, že si tam děti vydrží hrát celé hodiny. Součástí hřišť jsou také grily, kde je zadarmo plyn i horká voda, takže rodiny často v létě večeří v parku, kde probíhá oblíbené grilování, zatímco si děti hrají, tím pádem nezlobí, a dospělí je mají při přípravě večeře pořád na očích. Pro děti předškolního věku jsou organizovaný tzv. "playgroups", a to buď venku nebo v komunitních zařízeních. Organizuje to město, v hernách nebo venku (nejčastěji v parcích, tam se hračky dováží autem) jsou většinou 2-3 pracovnice, které dětem připraví hry, hračky, stolečky a materiály na modelování, kreslení, vyrábění atd, kdo si nechce kreslit, může si stavět kostky, číst knížky nebo hrát sportovní hry (také organizované). Vstup je samozřejmě volný, děti si to užijí a maminky si zase pokecají mezi sebou, co se kde a kdy děje. O víkendech a během školních prázdnin se po večerech v parcích promítají dětské filmy nebo pohádky, rovněž knihovny organizují čtení a zpívání pro děti předškolního věku, vše je samozřejmě zadarmo, i půjčování knížek, DVD a CD, a dokonce existuje i "toy library", kde si děti půjčí domů na 2 týdny hry nebo hračky, a až se jim okoukají, zase je vrátí a půjčí si nové. Tohle mi přijde jako bezvadný nápad, doma se nic nehromadí a děti mají pořád něco nového.

Také většina tatínků se u nás aktivně podílí na péči o děti a o domácnost, na hřištích jich je k vidění stejně množství jako maminek a nebo jsou tam rodiče s dětmi oba. Domácí práce jsou rozdělené spravedlivým dílem, např. já vařím, tak ty zatím vykoupeš děti, není to všechno jen maminčina povinnost, mnoho chlapů tu rádo (a dobře) vaří, umí si vyprat prádlo, vyžehlit košile a vůbec se o sebe postarat bez servisu partnerky. Vím, že časy se mění k lepšímu i v Čechách, a že spousta manželů mých kamarádek je také takových, a ten mužský šovinismus už i v Čechách pomalu (konečně!) upadá... Co se týče žehlení, tak já jsem přestala žehlit návratem z Ameriky, u nás doma se opravdu žehlí jen ty manželovy košile. Žehlení dětských věcí, povlečení, ručníků nebo kapesníků mi přijde naprosto zbytečné a vřele všem doporučují si to také tak zavést :-).

Pokračování...