Rozchod kvůli „prkotině“

To bylo tak: když jsem před více než 3 lety k tomuto doktorovi přecházela, byla jsem ochotnou sestřičkou upozorněna na možnost zavolat si v případě, že mi dojdou prášky a poslat pro recept kamarádku nebo třeba manžela. Velmi jsem to uvítala, máme malé děti, přestavujeme barák a pořád jsme někde v pohybu. Nedávno jsem spolkla opět poslední pilulku z balíčku a zavolala si o recept. Předem jsem se se sestřičkou domluvila, že ho vyzvedne manžel. Samozřejmě, žádný problém.

Ten nastal později.

Manžel přinesl recept domů s tím, ať si tam zavolám, že budou problémy, protože ta ochotná sestřička ho okamžitě, co požádal o stvrzenku, poslala za doktorem a ten se mu pokoušel po stole posouvat moji kartu. Manžel ještě nějakou dobu čekal v čekárně a telefonující sestře stále nabízel těch 30 korun, po chvilce jejích gestikulací se dovtípil, že má jít a tak šel.

Do ordinace jsem volala asi půl hodině potom, co manžel přišel domů. Ochotná sestřička mi okamžitě předala pana doktora. Mé překvapení bylo více než značné, když na mě okamžitě po pozdravu vyjel „jestli by jsem si nechtěla najít jiného doktora" (jak rozhovor pokračoval, dospěla jsem k názoru, že je to nejlepší nápad, ale na úvod mi to přišlo dost „drsné“), „jak moc byl můj manžel agresivní" (to nebyl můj muž: když se naštve, odchází), "jak mu utekl s receptem“ (ale napřed se ptal, jestli ho mám), "jak třískl dveřmi" (tak to ani náhodou). Když zjistil, že manžela bráním (po více než 10 letech si troufám říct, že většinou vím, jak se zachová), dozvěděla jsem se, „kolik toho pro mě udělal" (je pravda, že jsem si na jeho péči nikdy neměla důvod stěžovat a on na mě jako na pacientku také ne), „jak jsem ho zklamala" (nevím, jestli čekal, že požádám o rozvod, protože byl na něj manžel ošklivý). A celé to uzavřel tím, že mi řekl svůj verdikt (cituji) že „pacientku nemůže odmítnout, ale byl by rád, kdybych si našla jiného doktora". Souhlasila jsem a než jsem se stihla rozloučit, štěkl, že má pacientku a zavěsil.

Byla jsem z toho dost zmatená. Nějak jsem nepochopila o co šlo.

Do té doby než jsem šla k jinému lékaři vyzvednout recept kamarádce. Když jsem podávala sestřičce peníze, s úsměvem pravila: „Za recept se neplatí."

Tak jsem si našla na netu tohle povídání:

Poplatek za návštěvu

Platí se pouze poplatek za návštěvu, při které bylo provedeno klinické vyšetření. Klinickým vyšetřením je komplexní vyšetření, opakované komplexní vyšetření, cílené vyšetření, kontrolní vyšetření, minimální kontakt a konziliární vyšetření. Minimálním kontaktem je kontakt lékaře nebo psychologa s pacientem před diagnostickým nebo terapeutickým výkonem, pokud nebyl naplněn obsah výkonu kontrolního vyšetření. Pokud tedy jdete jen na píchnutí injekce nebo pro prášky, pak se nejedná o návštěvu u lékaře, za kterou jste povinni platit regulační poplatek.

Doktora už mám jiného (naštěstí bydlím ve velkoměstě, tak to nebyl problém), ale zmatená jsem z toho pořád. Proč prostě rovnou neříct po telefonu, že nás to bude stát 30 Kč? Rádi bychom si je připravili a vyhnuli se tomuhle „dramatu".

Úmyslně neuvádím město ani jméno doktora. Je to opravdu dobrý lékař, ale...