Co přináší sborový zpěv dětem?

Milé mamky a taťkové,

končím se svými syny dvanáctou sezónu v chlapeckém sboru a napadlo mě se s vámi podělit o nadšení ze sborového zpěvu a ukázat vám, co sborový zpěv dětem přináší. To, že jim sborový zpěv prospívá, vím z vlastní zkušenosti i z reakcí jejich učitelů ve škole, ale když jsem se tímto tématem začala zabývat podrobněji, samotnou mě překvapilo, kolik pozitivních vlivů sborový zpěv na děti má.

Asi nejznámější a zároveň nejpopulárnější výhodou je možnost cestování, poznávání nových míst, ale hlavně možnost poznávat skutečný život i velmi vzdálených zemí. Chlapci na turné tráví poměrně hodně času v místních rodinách, tedy přímo mezi obyčejnými lidmi a tím pádem mají možnost seznamovat se se skutečným životem navštívených zemí. Pak je tu vynikající jazyková vybavenost. Každý vám potvrdí, že měsíc v cizině je za roky studia jazyka z učebnic ve škole. Také rytmizace, která je užívaná při zpěvu, velmi napomáhá a zlepšuje schopnost výuky jazyků. Ve sboru také dbají na to, aby chlapci navštěvované země opravdu poznali. Navštěvují s nimi jak atraktivní místa známá z prospektů cestovních kanceláří, tak i naprosto unikátní místa jako např. zázemí hokejového týmu, kam se hned tak někdo nedostane nebo soukromou firmu na výrobu javorového sirupu atd. Cestování ovšem i zvyšuje a vlastně plně umožňuje rozvinout samostatnost chlapců. Schopnost postarat se o sebe (i když si kluci mezi sebou pomáhají), zahnat stesk po rodině (i když je kolem nich tolik nového a lákavého) a například neztratit se, to vše chlapce posiluje a dodává jim pocit hrdosti, že to zvládli. A co je asi pro rodiče "nejzajímavější", že tyto zkušenosti kluci získají i bez větších individuálních finančních výdajů, což v takto hromadném měřítku nemá v jiných zájmových činnostech obdoby.

Sborový zpěv však dětem dává mnohem víc. A to i jen na "obyčejných" zkouškách, koncertech, soustředěních a dalších akcích sboru. V přípravce sboru kluci nejen zpívají, ale jezdí společně na výlety, hrají hry a soutěží spolu jak v pěveckých tak sportovních disciplínách. Zkoušky také nemívají jen tradiční, ale někdy dorazí Mikuláš, jindy karnevalové masky a na konci roku dostanou nejen vysvědčení, ale opékají s rodiči a přáteli buřtíky. Ani velcí kluci nejsou roboti, kteří jen zkouší. Zpestřují si zkoušky legrací, na soustředění chodí na výlety (oblíbená je bobová dráha)nebo hrají i hry, pořádají pro sebe navzájem zábavné večery a stezky odvahy. Za odměnu jedou do McDonaldu nebo třeba do zábavního parku EuropaPark v Německu.

Ráda bych vám, ale napsala i o tom, co dává zpěv dětem po psychické stránce. S tím mám vlastní zkušenosti, které jsou podpořené i výzkumem, který zpracovala paní Jana Vondrušková (Novotná) ve své práci "Psychologické souvislosti dětského sborového zpěvu". Jak sama uvedla, bohužel právě ta psychologická a sociální stránka sborového zpěvu je veřejností (domácí i zahraniční) opomíjena.

Pro děti každého věku je důležité sebehodnocení a sebepojetí. Sboristé se sebou bývají spokojenější než jejich vrstevníci, což zvyšuje jejich osobní stabilitu. Zde se opírám o výzkum již zmíněné paní. Od začátku co chodí do sboru, učí se děti střízlivě hodnotit své schopnosti, také správný sbormistr ohodnotí i jednotlivce, vyzdvihne co se jim povedlo. A pokud přeci jen nemá dítě okamžitý "svůj" úspěch, je zde stále ještě úspěch celku, který ho těší a nadchne. Spokojenost dítěte je závislá i na vnímání jeho osoby okolím. Spolužáky bývají vnímáni jako úspěšní jedinci - profesionálně vystupují na pódiích o kterých se i známějším umělcům ani nesní, zpívají pro prestižní, tzv. VIP hosty (např. pana prezidenta, papeže,..), jezdí do ciziny a vůbec se pohybují v místech, kam se málokdo dostane. Ale také se umí lépe pohybovat v různých sociálních skupinách. Sbor sám o sobě je jednou z nejlepších sociálních tréninků důležitých i pro normální život (což jsem se ostatně kdysi dočetla v jedné brožuře pro rodiče a byl to jeden z důvodů, proč jsem svého prvorozeného syna přivedla do sboru). Individuální výkon jedince je tady závislí na celé skupině, ale zároveň výkon celé skupiny závisí na výkonu i toho nejmladšího a nejmenšího člena. U chlapeckých sborů je to dáno i tím, že ženské hlasy, tedy soprány a alty zde zpívají malý chlapci a mužské hlasy pak kluci po mutaci. Takže věkový rozdíl v těchto sborech je opravdu velký. Přesto ve sboru vládne kamarádská nálada, pocit sounáležitosti, radost ze společné práce i ze společných zážitků. Několikrát jsem byla svědkem toho, že mladší kluk něco hledal nebo potřeboval a automaticky se u něho zastavili dva, tři starší kluci a nabídli mu pomoc. Konec konců jde všem o stejný cíl a to, aby sbor fungoval a jako celek byly dobří. To samo o sobě odbourává mezi chlapci rivalitu a agresivitu tak dobře známou z kolektivních sportů. Mám jeden hrozný zážitek ze zimního stadionu. S kamarádkou jsme tehdy uslyšeli mezi čekajícími asi desetiletými hokejisty velký rámus. Když jsme se tam zašli podívat, dva kluci se pěstmi mlátili do obličeje a co je ještě horší, vedle stojící trenér je ještě povzbuzoval. Na naši otázku, co to znamená, odpověděl, že toto odbourává agresivitu. Naopak ve sboru se klade důraz na sebeovládání (ostatně, co by si s nějakým "vzteklounem" počali někde v cizině, kdyby jim tam dělal ostudu). A určitě tu hraje roli i dobrý vliv "party", v tom nejlepším slova smyslu. A samozřejmě, že i sami sbormistři vedou kluky sice ke smělému, ale slušnému chování.

Dalším plusem sboru je trénink zvládání stresu a nervozity, což zvyšuje psychickou odolnost. Sboristé tím, že jejich individuální výkon je důležitý pro celek, ale o celek se můžou i opřít (jak říká syn, když mám strach, že něco zapomenu, vím, že se s ostatními "chytnu"), zvládají stres společně a tím i ve větším klidu. Na druhé straně musíme zmínit i obrovské emoce, euforii ze společného zpěvu. Jak mi povídala jedna starší paní: "Sbor má v sobě obrovskou energii. Dřív jsem takzvanou vážnou hudbu neposlouchala. Vypínala jsem televizi nebo rádio, ale od té doby, co jsem slyšela sborový zpěv, nevynechám jediný koncert." I já při kvalitním zpěvu cítím mrazení po celém těle. A co potom chlapci, kteří tam přímo zpívají. A nejde samozřejmě jen o prožitek hudby jako takové, ale nakonec i o bouřící a tleskající publikum nebo tzv. standing ovations (potlesk ve stoje).

Zpěv sám o sobě harmonizuje tělo i duši, ostatně se hudba využívá jako muzikoterapie a v případě zpěvu, je to vlastně aktivní terapie, protože zpěvák tu hudbu produkuje sám. Práce s hudbou je vlastně zároveň i prací na rozvoji osobnosti.

Často se také setkávám s názorem, že kluci ve sboru jen stojí a nic nedělají, že nemají pohyb. To je otázka vedení sboru a rodičů. Mnozí chlapci jezdí na zkoušky na kole a chodí běhat (aby ve skladbách nelapali po dechu). U některých písní mají i pohybovou choreografii. Také na soustředěních a koncertních turné mají různé sportovní aktivity. Na turné si užijí turistiky ažaž. Každou volnou chvíli vyplní výlety za poznáním. Na soustředění také vyrážejí na výlety, hrají kopanou apod. Ostatně chlapci se mohou pyšnit 2. místem na ME chlapeckých sborů v kopané, které proběhlo jako doprovodný program ME v kopané pořádané nedávno v Polsku. Koncertní sezónu také končíme nebo zahajujeme "Cyklopárty" - velkým výletem na kolách, kterého se účastní i rodinní příslušníci. A o prázdninách kluci jezdí s naším dvorním klavíristou na "vodu".

Uznávám, že velmi záleží na tom, do jakého sboru děti chodí. Ani tak nezáleží na názvu sboru jako na lidech, kteří v něm pracují. Mě je upřímně jedno jak se sbor nazývá, pro mě a věřím, že pro většinu rodičů je důležité to, zda jsou zde děti šťastné, věří svým vedoucím, a když je s nimi pouštím do světa mohu se spolehnout na to, že o děti bude dobře postaráno. A když se k tomu všemu jedná o vynikající sbor, který má velké úspěchy jak v České republice, tak ve světě, je to ještě lepší. Vlastně bych tímto článkem chtěla poděkovat všem, kteří se o Český chlapecký sbor z Hradce králové starají a kam moji chlapci léta chodí. Pravda je, že ještě před necelými dvěma roky sbor pracoval pod jiným názvem, ale lidé se kterými je mým klukům dobře jsou tam stejní.

P.S.: Rodičové, jichž kluci mají ADHD, nezoufejte. Zjistila jsem zajímavou věc. Sborový zpěv zmírňuje a kompenzuje i tento problém (mám potvrzeno psychiatrem a též z vlastní zkušenosti, protože oba synové mají ADHD diagnostikováno). Vezmeme-li jeden problém tohoto syndromu za druhým, všechny tato mimoškolní aktivita pozitivně ovlivňuje. Jen např. děti s ADHD potřebují: posílit sebevědomí, partu kamarádů, protože jsou často osamoceni, trénink soustředění-na zkouškách a koncertech musí udržet pozornost poměrně dlouho, ale když se to od mala trénuje, zvládají to, musí se ukáznit, nebýt impulzivní a hluční a i k tomu je sbor systematicky vede.

Autorka je matka dvou zpěváků, členů Českého chlapeckého sboru z Hradce Králové (www.chlapeckysbor.cz)