Re: Kdo by nechtěl být bohatý?

Grainne, drsně bych ani neřekla - spíš přehnaně?

Ty diskuse, o kterých mluvíš, jsem nesledovala a nejsem tedy schopná posoudit, nakolik se tam do Tebe kdo pouštěl. Sledovala jsem jen tuhle jednu a můj bezprostřední dojem byl, že jsi se strašně rozčertila kvůli poznámce, která mně připadala naprosto nevinná a koukala jsem na to jak zjara.

Víš, s těmi penězi... myslím, že existuje tolik možností, jak se k nim postavit, kolik je lidí. Být zlý na druhého kvůli tomu, že to má "jinak než já" může být bohatý i chudý, není to o tom, kolik peněz máš, ale jaký k nim máš postoj.

V bibli se píše "blahoslavení, kteří z ducha zvolili chudobu" -tj. ti, kteří se dobrovolně rozhodli nehromadit hmotné statky. Mně je blízký postoj z básně pana Kiplinga "Když" v tom smyslu, že se člověk má stavět stejně k tomu, když se mu daří i když se mu nedaří. Když se mu nedaří, nezávidět, když se mu daří, nekoukat spatra na ty pod sebou. Uvědomovat si, že jsem to pořád já a že mám úplně stejnou cenu, ať mám v kapse korunu nebo milión.

Přeju Ti, abys byla hrdá na to, že jsi vzala život do vlastních rukou (a tohle je vždycky něco, na co být hrdý) a abys o své volbě přestala pochybovat - i když ji někdo jiný třeba nemusí chápat, je Tvoje, stejně tak jako Tvůj život, a pokud se člověk neodváží tohoto, může být jen těžko spokojený. A tohle smíření přinese s sebou i dostatečnou shovívavost k tomu, že volby a cesty jiných lidí mohou být velmi odlišné a že pro ně přesto platí totéž.