Re: Kdo by nechtěl být bohatý?

Potíř je v tom, že já takové ataky vnímám jako jako "třídní". Je fakt, že máme různé třídy a různé kategorie lidí a z praktických důvodů musíme tu a tam lidi rozlišit - je třeba nějak označit člověka handicapovaného, když potřebujeme ujasnit, že potřebuje nějakou výhodu, třeba bezbariérový vstup. Jakékoliv jiné třídění lidí, které není založeno na praktické potřebě se mi příčí.
Jsou určité meze a hranice, kdy by rozlišování lidí mělo být minimálně společenské tabu, ať už způsobem viditelným, nebo skrytým. Týká se to odlišností, jako je barva pleti, víra, postižení, majetkové poměry, pohlaví, sexuální orientace, mládí x stáří.........
Takže někomu "naznačit", že na to nemá, aby tam nelezl, by mělo být stejné společenské tabu, jako napomenout někoho s protézou, aby nelezl na eskalátor, protože tam zdržuje. Stejně tak, jako pustit se do někoho, protože si ve zralém věku hodlá hupsnout padákem, nebo udělat řidičák, nebo říct, že ženské jsou nemehla a neměly by sedat za volant.
Mám pocit, že za hranicemi je to považováno vesměs za hulvátství.
Tady to občas dojde tak daleko, že pokud se někdo rozhodne žít bez elektřiny - cíleně a vědomě a má děti, stojí mu za zadnicí sociálka a hlídá a kontroluje, tu a tam stále dochází k odebírání dětí z důvodu nedostatečného ekonomického zabezpečení.......já vím, to jsou krajnosti, ale ty krajnosti někde začínají. Třeba navenek nevinnými poznámkami.