Re: Kdo by nechtěl být bohatý?

Grainne, a co přesně myslíš tím nárokem? a co tím "vyžrat si to do dna"?

Pokud si chceš koupit choppera a dokážeš si na to ušetřit ze svých příjmů, ať už jsou jakékoli, a pokud nejsou vysoké, tak zbytek života louskat suché kůrky, tak do toho nikomu nic není. Respektive máš právo stanovit si v rámci toho, co máš, své vlastní priority. Ovšem bude to znamenat, že se budeš muset vzdát zase něčeho jiného.

Pokud si na to ale ušetřit nedokážeš, tak co dál? Máš na toho choppera opravdu nárok? A jak a u koho ho uplatníš? Kdo Ti má dát ten zbytek? Má Ti na něj přispět stát, nebo Ti ho má dát majitel za polovičku?

Pokud si budu dejme tomu stavět dům, tak taky na tu dovolenou nepojedu, protože si ji nebudu moct dovolit. Jsem proto socka? mám na ni taky nárok?

Nevím, ale choppera ani pobyt u moře určitě nepovažuji za "základní výbavu důstojného života " v místě a době obvyklé". Za to považuju bydlení, jídlo, ošacení, lékařské ošetření, vzdělání dětí, a možná jsem ještě na něco zapomněla.

Odpusť, ale považuji Tvé požadavky za značný nadstandard. A není to o tom, že by to někdo "neměl co mít" - ať to klidně má, ale proč mu na to mám přispívat já, která si to sama třeba nedopřeju, protože je to pro mě drahé?

S tím vyplachováním mozku a hraním her - nerozumím. Pokud se rozhodnu, že má pro mě větší cenu čas strávený s rodinou, než prachy (naprosto legitimní volba) tak nevezmu lépe placené zaměstnání, které by ovšem obnášelo práci přesčas apod., ale budu muset podle toho upravit svůj rodinný rozpočet, a to moře se mi do toho třeba už nevejde. Dala jsem přednost času strávenému s rodinou před týdnem povalování na pláži. Je na tom něco odsouzeníhodného, špatného, mělo by to být jinak? Stanovila jsem si priority, ale nemohu přece chtít ze všeho slízat jen smetanu, pokud mám věc X, musím se smířit s tím, že nebudu mít věc Y. Za výplach mozku bych považovala spíš úvahy směrem, že kdo nebyl u moře, jako by neexistoval.