Re: Už toho mám dost

a Aloisi, děti a peníze, no, toť téma. Jak se člověk (zvláště cítil-li se v tomhle duchu nějak nedostatečně) snaží jim poskytnout možnosti, občas možná ujede, - ujede v tom, že nerozmazluje, myslím, že děti se rozmazlovat totiž mají, ale hlavně ani nevychovává.

Prokopnout dveře je blbě a udělala bych možná i výchovný kravál, otázka je, při jaké činnosti, jestli to bylo z blbosti, což rozhodně být muselo a při nějaké hře nebo úmyslně (to vůbec jako možnost nepřipouštím). Takže co jim vyčítat? Jim je fuk, jestli mají dveře z Hornbachu nebo Sappeli, jsou to prostě dveře a něco se stalo a je malér.

Když budu mít malé děti, koupím levný koberec, a až povyrostou, koupím prostě ten krásný bílý, protože míň riskuju, že na něj vykydají růžový jogurt, co nepůjde odstranit (paráda jsou Jupíci). Líbila se mi do oranžového pokoje smetanová sedačka. Látková. Koupili jsme ji, ale dětem je 10, mají vlastní pokoj a nesnáším, - a oni to vědí a to funguje od mala, když se jí jinde než v kuchyni spojené s jídelnou a s malými provozními maléry jsem srozuměná.