Re: Mám plné zuby tříletého syna

Sama sem chodívám číst rady, dcerka je živější a hlučnější,ale zdaleka ne tak jak tu často čtu, spíš jde o to, že se stále učím jak vychovávat, dodá mi to sil na další boj...
...z vlastní zkušenosti, popisů situace a z celé diskuse mám takový názor, že -
...je to podobně jako u nás, když se Jolanka naučila pohybovat a projevovat, byla tu s námi silná osobnost a pokušitel a mi nebyli připraveni, nové situace přicházely a mi pomalu nevěděli, jak na ni, dítě to okamžitě pozná a "slabého", nerozhodného rodiče začne vyčerpávat, vše se balí a je NUTNO dát tomu řád...najít sílu nejlépe v klidu, ale JASNĚ stanovit pravidla a být DŮSLEDNÝ...ať je to metoda Prekop nebo RabR nebo jen pravidla slušného chování(mám tisíckrát načteno a vyzkoušeno ), např.hodí jídlo na zem a Vy jej seberete...ani náhodou, dokud nesebere, není nic, např. hra atd.
...další věc je nesoulad s mužem, ten prcek to tak dobře vnímá, jen z těch pár řádků to chápu, že je snad vina na Vás, a co ON?Neomlouvá ho a Vás, tedy Vaši výchovu, tím nepodrývá?
...radila bych podle dojmu z Vaší situace, že Vám by konzultace s psychologem prospěla, minimálně se vypovídáte nestranému a cvičenému člověku, který dá návod a povzbudí..
Já jsem do situace nemít ji ráda nedošla, Jolča je dost hodná a pohodová, ale ty situace mě dřív dost zaskočily..má 4měs. bráchu a její polibky na čelíčko s obtiskem zubů a řevem malého jsou taky na palici...

teď cítím, že na ni mám a není to bitím(i na zadek ale už dostala) a ona to cítí taky , což je dost podstatný, až najdete tu sílu třeba pomocí manžela neb psychologa neb obou a pustíte se to mírumilovného boje SILNÁ, půjde to líp. A.