Re: Mám plné zuby tříletého syna

Federiko, díky za odpověď. Tu poslední větu jsem nemyslela na tebe, spíš tak nějak obecně.
Styl jak píšeš se mi líbí, máš hodně zkušeností, uklidňuje mě jak to bereš , ale přiznám se, že trochu mě děsí, že syn má 11 a ještě občas bojujete.
Já si myslím, že u nás je blbá kombinace i to,že já musím bojovat sama se sebou ať úplně nebouchnu a pak ještě s afekty syna a dohromady je to boj, který jak píšeš je strašně vyčerpávající.
Já co se týče syna nechci pořád jen řešit jeho na úkor mého druhého dítěte, ale zatím to tak je a nějak čím dál víc.Je to strašně nespravedlivé i vůči těm hodným dětem, které toho tolik nevyžadují.
Já se nevzdávám naděje, že se za pár let zasměju nad jeho vzteklounstvím a bude to pryč. Ale asi holt on takový bude trochu pořád.
Zatím mu startuji cestu ke sportům a zájmovým kroužkům, ale zatím je to spíš o přípravách, jsou mu 3 pryč, takže to jsou takové kurzy s rodiči, doufám, že do podzimu už bude schopen dělat něco pouze s instruktorem, což zatím vůbec nepřichází v úvahu - zasekne se a neposlouchá nikoho.
Krásný Nový rok,hodně zdraví, lásky, štěstí a samé zlatíčka doma.