Re: Můj partner, jeho postižené dítě a já

S přítelem jsme tři roky, s chlapečkem se vídám tak dva a půl roku. Bohužel musím na rovinu přiznat, že tu nevnímám posun k lepšímu, tedy pokud mluvím o vnímání našeho vztahu z mé strany. Určitě se po malých krůčcích zlepšuje jeho ochota navázat se mnou vztah (ze začátku nechtěl ani sedět u jídla u společného stolu, nepromluvil vůbec), teď je to určitě po téhle stránce lepší. Ale mně jakoby docházela energie. Na dny, kdy u nás má být se prostě netěším a všechno to tlačím přes rozum. Pokud je v tom snažení láska, tak je to láska k partnerovi a ne ke chlapečkovi. Vím, že tohle není dobrý stav, ale můžu si přikázat miluj někoho?