Re: Můj partner, jeho postižené dítě a já

zbytečně to hrotíš neřekla jsem, že nutně pleny a nutně až do smrti. zkusit odkládat pleny později nebo vymyslet nějaké opatření, aby zakladatelka nemusela pokaždé zatínat zuby v očekávání, že zase bude loužička, teda asi spíš louže. i kdyby třeba jenom převlíkal a vytíral tatínek ... to se přece dělá i se zdravými dětmi, když jim to bez plenek nejde, tak se jim ještě nechají a později se to zkusí znova. a pokud jde o chráněné bydlení nebo obecně o to, co bude s malým, až bude velký, zase - neříkám v 18 nacpat do ústavu a už ho tam nechat. ale mít nějakou představu o tom, jak to třeba někdy bude nebo jak to určitě nikdy nebude, zvlášť jestli budou mít vlastního sviště.