Re: Můj partner, jeho postižené dítě a já

Rady nad zlato. Dej mu pleny. Však ono je buřť, že potom už na nich bude závyslí do konce života. Teď je tam ze strany rodičů nejspíše snaha o to, aby se postupem času naučil vyměšovat sám.

Perla nakonec je chráněné bydlení. Jasně. Koukej si už vyhlídnout, kam by se potom mohl strčit. Do chráněního bydlení asi těžko. Tam můžou jen lidé postižení, kteří jsou schopni se o sebe z velké části postarat sami. Ideální bude proto nějaký "pěkný" ústav. Je to blbé, ale myslím si, že o tom nebude rozhodovat zakladatelka, ale rodiče chlapce.

Možná by to chtělo zaměřit se na nějaký jeho rozvoj. Určitě by se mohl ještě spoustu věcí naučit. Chodí třeba do školy? Pomáhají speciální pedagogové, ...? S tím dloubáním v nose a podobně. Náš syn je na úrovni 1 letého. Stačí si u něho vybudovat důvěru, on poslechne a dlouhat se nebude (mou mamku vidí syn 4 krát ročně a přesto má jeho důvěru a poslechne jí). Pokud k němu, ale vztah nemáš a děláš to z povinnosti, tak tam bude asi problém. Přítele by asi taky mrzelo, kdyby jsi mu řekla, že ti chlapec vadí. Tak jsem to tedy z příspěvků pochopila.